Že bych příště volil komunisty?

Upřímně řečeno, pokud bych ještě žil v Německu, tak by mně asi nic jiného nezbylo. Je to kupodivu strana, která se sveřepě pokouší chránit občana jako takového.  

Pochopitelně nebudu tvrdit, že se jí to daří, ale kupodivu se stala stranou, kterou je nutno brát vážně. Celkem se snaží i o to, aby v jejím čele stáli lidé vzdělaní, kteří nenechají nikoho na pochybách, že celkem přesně vědí o čem to mluví. Die Linke (Levice) v Německu má za sebou celkem zajímavou novodobou  historii.

Hned po sjednocení země bylo všem jasné, že tito komunisté zmizí jako sníh při nově vycházejícím sluníčku. Brzy se však ukázalo, že přeci jenom tak nehřeje, ale že také nepřináší vše co slibuje. Byla dokonce v hledáčku bezpečnostních složek. Na úkor neofašistů, kteří stáli stranou pozornosti. Asi na ně nikdo neměl čas.

Doba ukázala, že ti „komunisté“ nejsou nebezpeční, že nepodrývají podstatu státu. Naopak neofašisté ano. Brzo byl jasné, že v demokratickém státě není možno jen tak lehce logicky uvažující a pragmaticky argumentující stranu umlčet. Z povrchu země tedy nezmizela. Tradiční strany se pak dokonce ponížili k tomu, aby mnohé myšlenky přicházející od té „nenáviděné“ levice prostě ukradly a připsaly do svých volebních programů.

Nu, jak je to u nás? Pravda mnoho chytrých hlav se zde u komunistů nenajde. Zatím to není trend, který by inteligenci lákal. Pořád totiž straší ta diktatura proletariátu. Jsem však optimist. Vycházím z předpokladu, že se dříve či později pro nějakou formu diktatury musíme rozhodnout. A ta dnešní se mi moc nelíbí. Hlavně proto, že se ještě nazývá demokracií, přestože již nese rysy policejního státu a dozoru nad každým občanem.

Co mi ale hlavně vadí je fakt, že nevím, kdo mi vlastně vládne. Nejsem přítelem spikleneckých teorií, ale že by dnešní vláda pracovala k mému prospěchu říci opravdu nemohu. Je to takový spolek volených hasičů. Když nějaká „nespravedlnost“ již smrdí do nebe, tak to trochu postříká mlžnou pěnou. Většinou se pokouší o zakrytí negativních následků příkazů od těch, kteří stojí či stáli vždy v pozadí a určovali naši budoucnost.

Prostě to za demokracii moc nepokládám. Je to určitá forma diktatury. A jeden se neobejde bez poznání, že je to je diktatura kapitálu a zájmu mocných a většinou pro občana anonymních jedinců. A to už máme problém. Taková terminologie začíná silně zavánět komunismem. Zcela neradostné poznání. Z jedné diktatury do druhé.

I když ta komunistická měla přeci jenom jednu přednost. Ti mocní se neukrývali v pozadí. Takže k jejich smůle občanstvo mohlo celkem rozpoznat, koho je zapotřebí odstranit. Byla to taková transparentní diktatura. Bohužel to byla asi ta jediná přednost. Prapůvodní idea však byla diktatura proletariátu. Tedy prosadit zájmy pracujícího lidu. Dokonce je i ochraňovat před zvůlí kapitalismu. Pravda, před zvůlí státu zůstali bezbranní.

A to je pávě myšlenka, které se chopila Die Linke v Německu. A ne bez úspěchu. Ono totiž v Německu žije asi tak 40 procent tvrdě pracujících, kteří si nemohou moc vyskakovat. Stát se jen stará o to, aby neumřeli hlady a nemrzli. S tím bydlením už je to horší. Pokud vím, tak u nás je situace obdobná a není naděje, že by se něco zlepšilo, spíše naopak. Budoucnost pro ty, kteří, přestože vytváří potřebné produkty pro každodenní život, nebude ani lehká a vůbec ne radostná.

Ono se totiž dá nejvíce vydělávat podvodem, rozkrádáním a hlavně vývojem produktů, které nikdo nepotřebuje. To vše jen slouží k tomu, aby z kapes občanů mizel i ten poslední groš. A vláda má ještě tu drzost vykládat něco o tom, že by jeden měl šetřit na stáří. Absolutní blbost. Ti, kteří by toho měli zapotřebí na to nemají a nikdy mít nebudou.

A v tom vidím šanci pro komunisty. Pokud by se konečně dokázali odpoutat od lží, kterými se marně pokoušejí vysvětlit a mnohdy i omluvit zvěrstva nedávné minulosti, tak by možná mohli být docela slušnou politickou stranou. Trochu oprášit staré, dávno zapomenuté a většinou zneužité ideály. Musí si ale pospíšit. Protože je tu ještě jedna strana, která by je mohla předstihnout.

A tou je sociální demokracie, která se již plně utopila v chaosu dnešního populistického světa a zcela zapomněla, proč kdysi vznikla. V dnešní době není ani demokratická a ani sociální. Je to taková beztvará masa. Plácá se sem a tam na politickém kolbišti. Neví kam se vrtnout. Škoda. Volil bych ji raději, než komunisty. I když ti to u mne zatím nemají jisté. Musím počkat, zda se opravdu probudí. Zrovna tak jako „soudruzi“ v Německu. Tam se jim již nikdo neposmívá, spíše raději naslouchá. Možná, že by se zase dalo něco ukrást z jejich myšlenek.

Tak jak říkám, pro nějakou diktaturu bychom se měli rozhodnout. Existuje však jedna, které bychom se měli rozhodně bránit. A to je ta, která přichází od extrémní pravice. Pravda, občas i od extrémní levice. Prostě si uvědomit, že u nás žije asi 40 procent občanů, na které zatím všechny strany kašlou a podle jejich současného snažení v tom hodlají pokračovat.

A to už by měl být dostatečný důvod se pořádně zamyslet a přemýšlet o tom, koho budeme příště volit. Hlavně se nenechat moc ovlivnit třeba těmi, kteří paušálně slibují: bude líp. Dodneška otevřeně neřekli komu, kdy a za jakých podmínek. Abychom si rozuměli, to že nám bude lépe, slibuje každá politická strana. Jenom jedna si z toho udělala propagační heslo. Reklamní slogan na produkt, který jsem ještě neobjevil.