Odpůrci Andreje Babiše jsou nepřátelé státu!
Dlouho jsem váhal, než jsem se rozhodl vytáhnout do boje proti těmto rozvracečům naší společnosti. Domnívám se ale, že je nejvyšší čas jevy, které jsou pro nás jako celek navýsost nebezpečné, beze studu pojmenovat a rázně vykročit proti šiřitelům prapodivných a více jak nesmyslných tendenčních ideologií.
Největší nebezpečí vidím v tom, že se tyto síly snaží zmást řádného občana a nutí ho opustit společnou cestu k zářným horizontům. Pro mnohé lidi je ještě trochu nepochopitelné ba přímo neuvěřitelné, že naše hospodářství konečně nabývá struktur, které byly v minulosti díky jisté revoluci a řadě neschopných vlád zcela zničeny.
Je proto snadné si nedůvěřivce podmanit lacinou propagandou, jejímž hlavním nábojem je očerňovat našeho ministra financí. Pravda, nežijeme v jednoduchém světě, je těžké se v něm orientovat a neztratit přitom z očí cíl, který jsem si předurčili. Lid začíná být pomaten, jedinec je nejistý. Skoro se stydí dát svůj hlas ku prospěchu celku. Uvedu několik příkladů.
Nedávno jsem pozoroval velkou nejistotu zákazníků u pultu jednoho obchodního řetězce. Zcela očividně mnoho občanů váhalo s koupí uzenin od firmy, která má také to štěstí, že je pod patronací našeho ministra financí. Nechali se asi již zviklat propagandou a zcela očividně tyto produkty přehlíželi. Vůbec se neuvědomili, že ignorují produkt, který by měl být skoro školním příkladem pro jiné výrobce. Jedná se přeci o výrobek, kde dochází k absolutní rovnováze mezi chutí, kvalitou a předpokládaným ziskem.
Mám dokonce tyto nerozhodné občany v podezření, že raději budou hledat nějaké to malé řeznictví, kde si pak koupí párek, jehož ochucení zcela podléhá zlovůli zpracovatele masa, který má dokonce tu drzost, že nakupuje u mu dobře známého a ne příliš vzdáleného chovatele dobytka. Nehledě na to, že to vše pak nese tu prapodivnou nálepku regionálního produktu.
Směšné, řekl by kolemjdoucí. Příšerné, říkám já. Protože takový občan se zcela vzdal mu nabízené možnosti, že u pultu obchodního řetězce může jednoznačně demonstrovat svou sounáležitost ke státu. A to právě koupí přesně podle všech ekonomických pravidel celoplošně a národně normované uzeniny, kterou by dokázat onu důležitou symbiózu občana a vlády.
Příklad druhý. Je mnoho ideologických zbloudilců, kteří brojí proti jednotné barvě našich luk a polí. Z nějakého mne nepochopitelného důvodu nenávidí žlutou barvu. Mají skoro prehistorické představy o nějakém barevném chaosu, který by měl opticky charakterizovat naši zemi. Nevědomci. Prostě si neuvědomují, pokud by ke změně barev došlo, co by si pomyslel mnohý návštěvník naší země. Byl by asi zmaten. Dnes tomu tak není. Třeba takový soused z Německa. Přejede hranice, uvítá ho jednolitá žlutá plocha a on není na pochybách, kdo u nás vládne.
Příklad třetí. Dotace. Pan Andrej Babiš je zářným příkladem, že se v nich skrývá šance pro splnění i toho nejtajnějšího přání. Každý si o ně může požádat a splnit si jakýkoli sen. Vždyť ty peníze doslova leží na ulici. Stačí se jen shýbnout. Pravda, ti, kteří mají potíže s páteří, asi na ně nedosáhnou.
Ale nesmí mít tu nevědomou drzost podporovanou již zmíněnou propagandou a vinit za svou neschopnost ministra financí. Raději by měli navštívit ortopéda. Či, a to je vůbec to nejlepší, nějaký ten marketingový seminář. Máme v tomto ohledu dost odborníků, kteří skoro zázračně každého naučí, jak ohýbat páteř a ještě přitom zbohatnout.
Tak jak říkám, je opravdu nevyšší čas vyrazit do nekompromisního boje proti všem, kteří lpí na starých předsudcích. Proti těm. kteří ještě v sobě nesou nějaké prapodivné historické obrazy o barevné rozmanitosti ve vzhledu našich krajin a roztříštěné rádoby demokratické mocenské struktuře, jež přináší jen věčné a neplodné diskuse.
Historie již mnohokrát dokázala, že jen normované myšlení dobrovolně se podvolující veškeré kontrole spolu s normovanou spotřebou může přinést kýžený pocit sounáležitosti občana ke státu. Onen optimální stav, kdy je občan osvobozen od všech rozhodnutí a samostatného myšlení, které je jen brzdou v jeho pozitivním vývoji. Výsledkem pak je, že je ochoten věřit na šťastnou budoucnost, která, jak jinak, vždy leží nikým neviděna daleko za horizontem.
Michal Kotyk
Trump, Johnson, Putin…
Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.
Michal Kotyk
Vždyť milovat diktátory je tak snadné!
A hlavně pohodlné, posiluje duši a dává pocit podílet se na moci, která jednoho povyšuje nad druhé. Je to přímo lákavé, a tak není divu, že se v každé společnosti najde mnoho těch, kteří jsou ochotni „hajlovat“.
Michal Kotyk
Diskuse nebo pindání egomanů?
Upřímně přiznám, že „pracovní úsilí“ poslanecké sněmovny v posledních hodinách nesleduji. Nemám rád žvanění. Celý život jsem byl placen za skutečně vykonanou práci, „veledůležitým“ poradám jsem se vyhýbal.
Michal Kotyk
Nová vláda, nové srandičky!
Už nevím, zda mám plakat, zda se rozčilovat, zda si pořídit dle rady pana prezidenta kalašnikov, či se možná oběsit, anebo se dívat na vše jako na podivnou divadelní hru psanou sice amatéry, ale věrně popisující absurditu dneška.
Michal Kotyk
Budování socialismu aneb boj proti covidu!
Je mi líto, ale je to paralela, kterou nemohu jen tak opominout. Budování „lepší“ společnosti byla dobrá myšlenka, jenže jaksi nefungovala. Současné „ideologické“ pojetí boje proti onomu viru, má pro mne stejnou hodnotu.
Michal Kotyk
Jeden nevyřčený novoroční projev
Hnán možná vlastní ješitností, ale i touhou slyšet novoroční projev, který by ve mne vzbudil touhu začít nový rok s myšlenkou naplněnou tolik nezbytným optimismem, jsem se rozhodl si napsat sám pár řádek, které by mne uspokojily.
Michal Kotyk
Je snad zdravý občan veřejným nepřítelem?
Ano, mám již takový pocit. Více méně nefiguruje ve všech těch statistikách, které se nám snaží občas mylně a tendenčně objasnit, jak to s námi vlastně je. Ke slovu se dostane málo, mnozí mají pocit, že by jen kalil vodu.
Michal Kotyk
EU: Plácati ženské po zadku se nesmí!
Nu tak nějak bych zevšeobecnil zákonodárné starosti našich velmi dobře placených, tedy spíše přeplacených, zástupců občanstva, kteří se občas dostali do této záviděníhodné pozice díky ne zrovna rozumné volbě lidu evropského.
Michal Kotyk
S USA na věčné časy!
Tak nějak vnímám propagandu mnohých obdivovatelů „amerického zázraku“. Kdysi tomu bylo jinak, ta věčnost ležela na východě. Ale časy a ideologie se mění, není to nic nového a asi to patří k lidským dějinám.
Michal Kotyk
Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?
Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.
Michal Kotyk
Václav Havel? Jó, myslíte toho mrtvýho?
Přiznám, že ten slogan „10 let bez Václava Havla“ na mne působí poněkud podivně, ba přímo podezřele. Když se totiž zaposlouchám do šumu veřejného mínění, tak to pro mne zní jako třeba „30 let bez komunismu“.
Michal Kotyk
Jsme my občané již jen kanónenfutr?
Ceny energií rostou a vlády se diví? Já se zase divím, že se diví. A pak se divím, že ti postižení občané nevezmou klacky a vidle, aby ty vlády ručně poučili o tom, že ten jejich údiv je čisté farizejství.
Michal Kotyk
Může poslušný občan zapříčinit kolaps státu?
Podle mého ano. A naopak ten neposlušný se může přičinit o to, aby stát i nadále fungoval. Pochopitelně, že tím míním hlavně společnost jako celek. A přitom se ani nedomnívám, že bych nabádal k anarchismu.
Michal Kotyk
Bude hůř! Zvolíme cestu osvěty nebo psychoteroru?
Již po mnoho měsíců si kladu tuto otázku a jednoznačnou odpověď nenalézám. V obou případech je to nátlak na psychiku jedince, protože i ta „osvěta“ si osvojila formu prapodivné jednoznačnosti obsahu.
Michal Kotyk
Politici: Hot nebo čehý?
Když sedíte na kozlíku a v ruce máte opratě tak platí celkem jednoduchá pravidla. Zatáhnete za tu pravou a křiknete hot a kůň zatočí doprava, zatáhnete za levou a křiknete čehý a kůň jde doleva.
Michal Kotyk
Ano, paní Jílková, jsem veřejný nepřítel číslo jedna!
Smutné to poznání. Dostal jsem jako občan slovo, ale se zlou jsem se potázal. A nejvíc mne naštvalo, že jsem si to i předplatil. A tu mne v mé „nepřátelské“ mysli napadlo, zda ČT vůbec moje peníze potřebuje.
Michal Kotyk
Cenzura je nevyzpytatelná mrška
I přes to, že sebou nese celkem negativní nádech čehosi špatného, je v kulturních společenstvích tolerována. Může totiž sloužit jako norma i pro dosti vysoké nároky na morální a etické principy.
Michal Kotyk
Je již šarlatánství povoláním?
Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.
Michal Kotyk
Že by VUML ještě existoval?
Naivně jsem se domníval, že nikoliv. Nicméně jsem poslední dobou na pochybách. Chování mnoha politiků a osob veřejných totiž nasvědčuje opaku. Je zde najednou mnoho „činitelů“, kteří splňují určitá kritéria.
Michal Kotyk
Aha, my máme dokonce ústavu?
Pokládám za celkem prospěšné, když nám to budoucí vláda připomíná. Ano, pro mnohé to bude asi těžké poznání. Mám totiž dojem, že ji doposavad mnozí pokládali za listinu zmatených a lidu neprospěšných myšlenek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x