Mediální atraktivita terorismu neustále stoupá!
S tím by se ještě dalo za určitých podmínek žít. Problém však je v tom, že si toho jsou vědomi i samotní teroristé. Dovedu si velmi dobře představit jejich radostné uspokojení, když sledují tu světovou mediální tvorbu. I to jejich obdivné plácání po rameni specialistům na manipulaci veřejného mínění, jejichž služeb jistě využívají.
Dalším problémem je i to, že desítky nezkušených novinářů mnohdy do detailu popisují neschopnost naší společnosti se efektivně bránit. Často se k tomu přidávají i různí prapodivní experti a analytici, kterých je také čím dál tím více. Náš protivník tak získává přesný obraz o našich aktivitách, schopnostech ale i neschopnostech.
Terorismus zasahuje společnost jako takovou. Není to skutečné válečné střetnutí, ale přesto určitá forma boje. A tak se naše média v podstatě chovají tak, jakoby za reálné války uskutečnili přímý přenos z jednání operačního štábu armády. K tomu za válečného stavu pochopitelně nikdy nedojde, tam vládně nekompromisní cenzura.
Takže máme také informace o teroristických útocích cenzurovat? V podstatě ano. Jsou okamžiky, kdy neurvalý boj o exkluzivní informace opravdu přímo škodí. Je to jen prostor pro spekulace. Ale hlavně se produkují nesčetné „nepotvrzené“ informace, které však mohou být přesnou informací pro ty druhé.
Pozoruhodné v této souvislosti je fakt, že nám IS vyhlásil válku. Mám takový dojem, že to neustále mnozí nepochopili a považují to za takovou „internetovou“ mediální propagandu, protože to byla cesta jak nám to bylo oznámeno. Nevím zda se za naším postojem skrývá nevědomost, hloupost, či se snažíme to prostě ze zbabělosti nebrat vážně.
Není také na škodu se zamyslet nad tím, že se mnohdy média dostávají na opovážlivou hranici, kdy je možno hovořit již o přímém a vědomém šíření hysterie. A ta je opět katalyzátorem pro zvýšení psychologického působení terorismu, což je to, o co mu jde. Rozpad našich sociálních struktur je cíl, který si teroristé předsevzali.
Bohužel také i živnou půdou pro ty, kteří si v naší společnosti z našeho strachu udělali živnost. Vraťme se k té mediální. Není to vše jednoduché. Občan má prý právo na to, aby byl plně informován. Říkají to mnozí, kteří bojují za svobodu slova. Nikdy se však nezabývají tím, že občan má také právo na kvalitní a pravdivé informace. A za to nesou odpovědnost všichni mediální tvůrci. Je ale všeobecnou praxí, že se obhajují právě kvantitou a ne kvalitou zpráv.
Nikdo se také nezabývá skutečností, že existuje přímá negativní souvislost s věděním a konáním. Tedy my víme vše a na základě toho budeme konat? Právě nikoliv. Většinou jen hladově čekáme, aby nám média sdělila, že již tak „někdo“ činí za nás. Pakliže ne, tak nám média dají opět plný prostor k tomu, abychom se rozčilovali, že nikdo nic nečiní.
Vzniká tak paradoxní situace, že vlastně jeden čeká na druhého. A to nejen jako občané. I naše vlády pokukují po těch druhých a čekají. Jen když je nezbytné tak dochází k formální vzájemné komunikaci a návrhům o možné dohodě. Již desetiletí řeší EU tento problém. Většinou však Brusel vyzývá jen k solidaritě a nás nabádá nemít strach. My ho ale máme. A den ze dne větší. Stejně tak jako se den ze dne zvyšuje psychologický účinek teroru podporovaný naším mediálním světem a dává mu podobu dobré investice.
Je již plně začleněn do našeho tržního hospodářství. I boj proti němu. Jak je zvykem, tak se i naši politici snaží najít nějaké „externí“ firmy, které by se toho za úplatu ujaly. Většinou se snaží koupit si i celé státy. Bez ohledu na morální a kulturní hodnoty jejich vlád. Vlastně čím je tato úroveň nižší, tím lepší pro obchod. Bývá to i levnější. Je to i mnohem jednodušší, než najít dialog s těmi, kteří jsou na druhé straně barikády v boji ideologií či obchodních zájmů, což je našim evropským politikům zatím mnohem přednější, než boj proti terorismu.
Co tedy zbývá? Nic moc. Nastává situace, kdy se ve vládních kruzích jen chladně počítá s tím, že nespokojenost a zlost občanů se bude i nadále polarizovat směrem proti terorismu. A ne proti těm, kteří ho politikou obhajování vlastních zájmů přímo či nepřímo podporují. Ano, řadový občan je vždy obětí, ale ne vždy za to může jenom terorismus jako takový.
Michal Kotyk
Trump, Johnson, Putin…
Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.
Michal Kotyk
Vždyť milovat diktátory je tak snadné!
A hlavně pohodlné, posiluje duši a dává pocit podílet se na moci, která jednoho povyšuje nad druhé. Je to přímo lákavé, a tak není divu, že se v každé společnosti najde mnoho těch, kteří jsou ochotni „hajlovat“.
Michal Kotyk
Diskuse nebo pindání egomanů?
Upřímně přiznám, že „pracovní úsilí“ poslanecké sněmovny v posledních hodinách nesleduji. Nemám rád žvanění. Celý život jsem byl placen za skutečně vykonanou práci, „veledůležitým“ poradám jsem se vyhýbal.
Michal Kotyk
Nová vláda, nové srandičky!
Už nevím, zda mám plakat, zda se rozčilovat, zda si pořídit dle rady pana prezidenta kalašnikov, či se možná oběsit, anebo se dívat na vše jako na podivnou divadelní hru psanou sice amatéry, ale věrně popisující absurditu dneška.
Michal Kotyk
Budování socialismu aneb boj proti covidu!
Je mi líto, ale je to paralela, kterou nemohu jen tak opominout. Budování „lepší“ společnosti byla dobrá myšlenka, jenže jaksi nefungovala. Současné „ideologické“ pojetí boje proti onomu viru, má pro mne stejnou hodnotu.
Michal Kotyk
Jeden nevyřčený novoroční projev
Hnán možná vlastní ješitností, ale i touhou slyšet novoroční projev, který by ve mne vzbudil touhu začít nový rok s myšlenkou naplněnou tolik nezbytným optimismem, jsem se rozhodl si napsat sám pár řádek, které by mne uspokojily.
Michal Kotyk
Je snad zdravý občan veřejným nepřítelem?
Ano, mám již takový pocit. Více méně nefiguruje ve všech těch statistikách, které se nám snaží občas mylně a tendenčně objasnit, jak to s námi vlastně je. Ke slovu se dostane málo, mnozí mají pocit, že by jen kalil vodu.
Michal Kotyk
EU: Plácati ženské po zadku se nesmí!
Nu tak nějak bych zevšeobecnil zákonodárné starosti našich velmi dobře placených, tedy spíše přeplacených, zástupců občanstva, kteří se občas dostali do této záviděníhodné pozice díky ne zrovna rozumné volbě lidu evropského.
Michal Kotyk
S USA na věčné časy!
Tak nějak vnímám propagandu mnohých obdivovatelů „amerického zázraku“. Kdysi tomu bylo jinak, ta věčnost ležela na východě. Ale časy a ideologie se mění, není to nic nového a asi to patří k lidským dějinám.
Michal Kotyk
Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?
Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.
Michal Kotyk
Václav Havel? Jó, myslíte toho mrtvýho?
Přiznám, že ten slogan „10 let bez Václava Havla“ na mne působí poněkud podivně, ba přímo podezřele. Když se totiž zaposlouchám do šumu veřejného mínění, tak to pro mne zní jako třeba „30 let bez komunismu“.
Michal Kotyk
Jsme my občané již jen kanónenfutr?
Ceny energií rostou a vlády se diví? Já se zase divím, že se diví. A pak se divím, že ti postižení občané nevezmou klacky a vidle, aby ty vlády ručně poučili o tom, že ten jejich údiv je čisté farizejství.
Michal Kotyk
Může poslušný občan zapříčinit kolaps státu?
Podle mého ano. A naopak ten neposlušný se může přičinit o to, aby stát i nadále fungoval. Pochopitelně, že tím míním hlavně společnost jako celek. A přitom se ani nedomnívám, že bych nabádal k anarchismu.
Michal Kotyk
Bude hůř! Zvolíme cestu osvěty nebo psychoteroru?
Již po mnoho měsíců si kladu tuto otázku a jednoznačnou odpověď nenalézám. V obou případech je to nátlak na psychiku jedince, protože i ta „osvěta“ si osvojila formu prapodivné jednoznačnosti obsahu.
Michal Kotyk
Politici: Hot nebo čehý?
Když sedíte na kozlíku a v ruce máte opratě tak platí celkem jednoduchá pravidla. Zatáhnete za tu pravou a křiknete hot a kůň zatočí doprava, zatáhnete za levou a křiknete čehý a kůň jde doleva.
Michal Kotyk
Ano, paní Jílková, jsem veřejný nepřítel číslo jedna!
Smutné to poznání. Dostal jsem jako občan slovo, ale se zlou jsem se potázal. A nejvíc mne naštvalo, že jsem si to i předplatil. A tu mne v mé „nepřátelské“ mysli napadlo, zda ČT vůbec moje peníze potřebuje.
Michal Kotyk
Cenzura je nevyzpytatelná mrška
I přes to, že sebou nese celkem negativní nádech čehosi špatného, je v kulturních společenstvích tolerována. Může totiž sloužit jako norma i pro dosti vysoké nároky na morální a etické principy.
Michal Kotyk
Je již šarlatánství povoláním?
Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.
Michal Kotyk
Že by VUML ještě existoval?
Naivně jsem se domníval, že nikoliv. Nicméně jsem poslední dobou na pochybách. Chování mnoha politiků a osob veřejných totiž nasvědčuje opaku. Je zde najednou mnoho „činitelů“, kteří splňují určitá kritéria.
Michal Kotyk
Aha, my máme dokonce ústavu?
Pokládám za celkem prospěšné, když nám to budoucí vláda připomíná. Ano, pro mnohé to bude asi těžké poznání. Mám totiž dojem, že ji doposavad mnozí pokládali za listinu zmatených a lidu neprospěšných myšlenek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x