On to takový uprchlík nemá u nás opravdu lehké!

Hovořím z vlastní zkušenosti. Jak již mnohokrát ode mne zmíněno, tak jsem žil 32 let mimo naši pozoruhodnou a zajímavou zemi. Teď jsem zde více jak tři roky a každý den mi moje rodná společnost připravuje nějaká překvapení.  

V podstatě jednou z významných překážek totální integrace je pro emigranty vždy řeč. Já jí tedy ještě docela ovládám, ale že by to byla nějaká významná pomoc, se mi nezdá. Mohu si vše přečíst, rozumím televiznímu zpravodajství, mohu sledovat aktivitu politiků a jsem přesně informován o všech podvodech. Jak těch klasických, tak těch korupčních.

Musím přiznat, že mne to dost rozlaďuje a nutí k přemýšlení, kdeže to vlastně žiji. Podle papírů prý doma. Jenže já tomu domovu často nerozumím. Je to mnohdy takový prazvláštní svět, kde je mnoho nelogického, ba přímo nepochopitelného. A teď si představte, že takový uprchlík ovládaje novou řeč získá schopnost  být o tom všem také přesně informován.

To musí být pro něj šok. A ten se jen prohloubí, když zjistí, že i ti místní tápají v určité nevědomosti, která je způsobena tím, že se také nemohou dohodnout, zda ta zem, kde žijí, jim také patří. Že třeba i pochybují o tom, kdo tomu všemu vládne. A dokonce, že hovoří o tom, že existuje nějaká diktatura přicházející z Bruselu. To přeci takový uprchlík za svobodou musí dostat strach. Hned aby přemýšlel, pokud by byl nucen zase emigrovat, zde vůbec někde dostane nový asyl. Nevím, zda mu někdo prozradí, že je to více jak nepravděpodobné.

Nu, jen se pokuste vcítit se do duše uprchlíka. A i třeba i takového, který se snaží integrovat. Vždyť on ani neví, kam se vrtnout. Na koho se obrátit s prosbou o radu. Vždyť on se dočetl, že se tady hodně lže. A to vertikálně. Tedy od toho nejnižšího úředníka až po jeho ministra. A nejen to, prý se nefungující zákony přepisují do forem, které jsou už skoro nesmyslné a postrádají veškerou logiku. A pokud jeden chce pro sebe spravedlnost, tak musí pěkně zaplatit tlustou obálkou.

Tedy v tomto ohledu mám s takovým uprchlíkem jenom soucit. Já bych mu radil s tou výukou řeči moc nepospíchat a snažit se pochopit jen to, co se ho opravdu týká. Nechat si od důvěryhodné osoby vysvětlit třeba jen ty zákony, které by mohly přímo ohrozit jeho existenci. Prostě se chovat tak, jak to dělá mnoho zdejších občanů, kteří jsou poctiví a snaží se přežít. Takže se vlastně integrovat do určité občanské pasivity. Prostě nedat na to, co všichni ty politici povídají a proklamují.