Pane Babiši, předejte kormidlo!

Je to dobře míněná rada. Patřím podle vašeho názoru sice k těm, které nenávidíte, k těm, kteří, dle vašeho přesvědčení, usilují o vaše zničení. Mýlíte se. Nejsem nikým placen a ani ponoukán. Já to s vámi myslím dobře.

Jen bych rád abyste si zachoval rodinu a úctu vlastních dětí. Domnívám se totiž, že tak jak rozvracíte naši společnost, stejně tak se děje ve vaší rodině. Na jedné straně vás jistě milují, ale na druhé možná nenávidí. Dokážete jim to vysvětlit? Nemyslím si to. Je to nadlidský úkol pro muže vašeho charakteru.

Jen se zamyslete nad jedním z vašich posledních výroků. Neodstoupím, nikdy! Víte při mém povolání novináře, které však spíše považují za poznávací cestu životem, jsem potkal mnoho mužů, z jejich pohledu hrdinů, kteří se stylizovali do pozice zachránců národa. Žádnému se to nepovedlo, pokud zvolili cestu, která je vám tak vlastní. Ta očividná tvrdost postrádající porozumění pro jiný názor byla totiž vždy předzvěstí jejich konce.

Všichni tohoto ražení, a mnohdy to byli samozvaní vládci, lpěli na moci, která se pro ně stala drogou. Namluvili si totiž, že dokud mají moc, tak jdou po správné cestě. Neodpustili si žádný prostředek, který by je udržel na výslunní společnosti, respektive jejím vrcholku. Mnohdy se ve své zaslepené sebedůvěře neštítili ničeho a většinou už ani nechápali, že porušují základní lidské a morální normy.  

Zasloužit se o blaho národa není tak jednoduché, nedá se činit za pomoci marketingu, silných slov, myšlenkově prázdných sloganů a s podporou těch, kteří se na vaši moci přiživují. Milujete přitakávače, nesnášíte kritiku. Víte, trochu jsem přičuchl k vašemu hnutí. Mou slabinou je to, že jsem 32 let žil mimo tuto společnost. Opustil jsem ji za času diktatury a navrátil se do společnosti, která má velké potíže pochopit princip demokracie.

Byl jsem na několika schůzích vaší strany a měl jsem pocit, že jsem na setkání starých komunistů. Diskuse byla nežádoucí, jen bylo nutno plnit rozkazy pocházející z vyšších míst. Charakterové složení publika bylo ještě horší, než tehda. V minulých dobách zde sedělo mnoho lidí z donucení, neměli jinou možnost, jak si zachránit existenci. V době demokratické zde sedělo mnoho těch, kteří toužili jen po dobrém bidlu. Nic pro mne.

Víte, zachraňovat společnost je velice záslužná činnost. Jenže málokdy vede k úspěchu diktátem. Společnost nezachrání ani ekonomický úspěch, ten je vyhrazen jen vyvoleným. Ono se sice dá vládnout tvrdou rukou. Jenže ta sebou přináší i strach, který společnost dělí a oslabuje. Vaše minulost by vás měla poučit i o tom, že je sice možno likvidovat inteligenci, ale že to sebou přináší kulturní a morální dekadenci.

Smutné na tom je, že to asi víte, ale že vám to nevadí. Asi si libujete v pocitu moci, který je založen na rozdělení společnosti. Na ty, kteří vás slepě následují a na ty, kteří vás začínají nenávidět. Má to skoro něco společného s masochismem. Ukájí to vlastní svědomí, ale zároveň zaslepuje. Soudnost se vytrácí a zájmy národa jdou stranou. Společnost je rozvrácena, vysiluje se absurdními půtkami a politickým bojem, který ohrožuje budoucnost celého národa. Jediným měřítkem lidských hodnot se stává úspěch, či neúspěch.

Vzniká systém, kde převládá pocit zotročení, a to kupodivu u obou skupin. A to jak ve vlastní zemi, tak i ve světovém kontextu. Společnost ztrácí vlastní charakter, kulturní identitu, je měřena jen marketingovou hodnotou, každý občan se stává číslem, kterému je udělena buď pozitivní anebo negativní hodnota podle kapitálových zájmů mužů v pozadí, kteří ovládají zákony tržního hospodářství a pro které je kulturní identita hrozbou, protože milují jen normované spotřebitele. Myslící a sebevědomý občan je ten úhlavní nepřítel.

Aby společnost měla naději na přežití potřebuje soudržnost, solidaritu a pevné morální hodnoty. Ale i ideály, sny a touhy. Tedy pravý opak vašeho snažení. Proto vám radím, pokud opravdu myslíte na naše dobro, opusťte kormidelnický můstek. Učiňte tak pro dobro jak vašich, tak našich dětí. Jejich vývoj se totiž neobejde bez živých idolů. A pro tuto roli, věřte mi, se opravdu nehodíte. Vám se totiž nemůže nikdo vyrovnat.