Originálním a velmi humorným způsobem se k nedávné historii bývalého Východního Německa vrátil režisér Wolfgang Becker. Příběh začíná v roce 1989, kdy nadšeně socialistická paní Kernerová upadne do kómatu, když uvidí v televizi svého syna, jak se účastní protistátní demonstrace. V kómatu přetrvá celých 8 měsíců a zaspí tak pád berlínské zdi, sjednocení Německa i konečné vítězství kapitalismu. Po jejím procitnutí je pak na jejím synovi Alexovi, aby dle doporučení lékařů zabránil šoku, který by ji mohl zabít. Alex začne v panelákovém bytě o výměře 79 m2 rozehrávat velkolepou mystifikaci. Paní Kernerová připoutaná na domácí lůžko si tak dále užívá socialismu a tv zpráv s líbajícími se soudruhy (netuší, že si synáček zařídil své malé TV studio, kde se svými kamarády připravuje dobové zprávy).
Dnes jsem tak po očku sledoval ten speciální program, ke kterému se vedení ČT rozhodlo, aby mi ulehčilo zvládat současnou tíživou situaci. Celkem brzo mne napadlo, že ten námět je mi trochu povědomý. S výsledek mého bádání jsem vás již seznámil. Myslím, že jednu ideovou část dnešní „autoři“ již zvládli. Tu Sametovou revoluci již zcela vymazali.
Teď již jenom potřebují zcela pozvolna nějak vymazat ten virus. Jsem ale přesvědčen, že jsou na dobré cestě. Jistě to zvládnou, vždyť to jsou profesionálové k nezaplacení. Tedy víte, jak to myslím. Pan ředitel na Kavčích horách se již o to stará. Ostatně mu na to dáváme peníze. To by bylo, aby nebylo. Já bych jim teda nedal ani korunu, ale zákon mi to zakazuje. Prý tomu nerozumím a prý je to pro všeobecné blaho.
A pak jsou ty malé legrační vsuvky, které se nazývají: Život na třetí. Nu, já se vůbec nedivím, že je nutno zrušit maturitu z matematiky. Vždyť by jí asi nikdo neudělal, hlavně ti vzdělaní. Já jsem samouk, tedy maturitu mám, dokonce z matematiky, a tak jen vím, že dvě na třetí je osm. Jak je to s tím životem to opravdu nevím. No, to bude asi tím, že té omladině dneška nerozumím.
A pak je mi také záhadou, proč mi třeba někdo ukazuje krystalku a rádia. S tím jsem si hrál jako dítě. Myslím, že by bylo vhodnější to ukazovat vnoučatům. A vykládat babičkám, jak je dobré pletení pokládám také jaksi mimo mísu, jak se dnes říká. A o tom vaření ani nemluvě. Prostě si myslím, že ta omladina v ČT má asi divné představy o naší generaci. My jsme přežili komunismus, mnozí z nás i Hitlera. Takže přežijeme i toho coronovira.
Spíše mám starost o ty mladé. Chovají se nějak divně. Asi to bude tím, že mají plné kalhoty a odreagovávají se tím, že vykládají jiným, že by neměli mít strach. No, to je správné, což o to, ale ať se nejdříve zbaví strachu sami a nešíří paniku a nesvádějí to pak nás, když se snaží nám vysvětlit, že to není dobré. Jo, to mládí. Mají v té palici trochu zmatek.
Ale já je chápu. Vždyť se musí zavděčit těm nahoře. To je nám také blízké, vždyť jsme v tom žili nějakých 40 let. Ale všichni jsme si mysleli o těch papaláších své. A to si nejsem jist, že to je v dnešní době povoleno. Tak byla ta Sametová revoluce, nebo nebyla?
Aha, ještě tu máme ten zákaz vycházení. Žádný problém, to je možno svalit na protektorátní vládu. To pochopíme bez problémů. Takže nashle zítra, v těch starých dobrých časech. Ať žije Lenin!