Bude nám vláda i nadále lhát?

Asi ano. Vždyť ono ji nic nezbývá. Vždyť přiznat, že už pomalu nevíme, zda jsem obětí hysterie, coronaviru či vlastní hlouposti není tak lehké. Hlavně, když vše nabylo „globální“ formy.

Kdy i vlastní „globalizace“ našeho světa ukazuje stinné stránky. Po pravdě řečeno bude to asi taková nepřehledná směsice všeho. A my se převážně zabýváme tou nejoblíbenější činností, tedy hledáme viníky. Jsme šťastní, když je najdeme, bez ohledu na to, zda se jedná o skutečné viníky či zda to nějak pomůže. A pak, jak jinak, hledáme ty budoucí.

Bude jím i nový ministr zdravotnictví? Ty šance jsou tak půl na půl. Já osobně bych na něj nesázel. Proč? Protože je to odborník a jistě i na slovo vzatý. Ale vydal se do politické džungle, kde platí zcela odlišná pravidla. Mnohdy, a to nemyslím negativně, jsou v přímém rozporu s lékařskou etikou, kde je záchrana každého života prioritou. Nepřísluší se, aby lékař rozhodoval o životě a smrti. Jedno musí chránit a proti druhému bojovat. A to bez ohledu na společnost jako takovou.

A politik? Ten má úlohu vlastně opačnou. Musí jednat ve prospěch společnosti jako celku. Z hlediska morální odpovědnosti to nemá lehké. Je na tom mnohem hůře než lékař. Mnohá jeho rozhodnutí ve prospěch celku přinášejí oběti. A ty obhájit není nikdy lehké. To vyžaduje skutečnou odvahu, obvykle je nutné se smířit s tím, že rozhodnutí, jejichž správnost ukáže teprve budoucnost, znamenají konec jeho politické kariéry. A to chce skutečnou lidskou odvahu.

A takových politiků máme poskrovnu, pakliže je vůbec máme. Ale zpět k tomu lhaní. Vláda s novým ministrem přislíbila nás otevřeně informovat o všech číslech, která jsou podkladem pro další konání v náš prospěch či neprospěch. Ale jaká jsou to čísla? V prvé řadě je jich tolik, že tomu normální občan nemůže rozumět. Zvláště v souvislosti s tím, že existují odborníci, kteří se těm číslům smějí. Myslím ale skutečné odborníky, ne hvězdy médií.

A ti zpochybňují jak magické „R“ číslo, tak skutečný počet nakažených. Jeden z nich hovoří o jistém miliónu nakažených. Já jsem ještě „optimističtější“. Já typuji na 2 až 3 milióny. Úvaha je jednoduchá. Již řadu dnů je podíl nakažených k počtu testovaných 30 procent. V podstatě je to jako u průzkumu veřejného mínění. Mám vzorek, podle kterého usuzuji na chování celé společnosti. Jistě to není přesné, ale reálné.

Co to znamená? Že pomalu a jistě dochází k „promořeni“ celé společnosti. Odborníci používají tohoto termínu v okamžiku, kdy je dosaženo asi 70 procent. To je pak stav, kdy se míra nakažených stabilizuje, stejně tak jako počet těžce nemocných. Pokud budu vycházet z těchto čísel, tak pochopitelně vše vypadá jinak. I ta hrůzná „smrtnost“. A je docela možné, že se právě nacházíme v tomto stupni epidemie. Takže dojde ke stabilizaci a vše bude „lepší“. Kdo k tomu přispěl, ať už negativně či pozitivně, se stejně nikdy přesně nedovíme.

A další pravdou je, že ten virus nezmizí, musíme s ním žít i v budoucnost a bude příčinou úmrtí. Stejně tak jako každá jiná nemoc. Je tedy jen otázka času, kdy si na to „zvykneme“. Pochopitelně, že to vše je jen mé stanovisko. Jedno z mnoha. Já jsem s ním ale spokojen. Mě také nevadí, že vláda mnohdy „lže“.

Společnost totiž mnohdy více věří „lžím“ než pravdám. Hlavně, když jsou nepříjemné.