Nerozumím…, pane premiére?

Ano, ten titulek jsem si „vypůjčil. Takříkajíc ukradl nápad, ideu, myšlenku. Ale, to přísahám, ke všeobecnému dobru. Mým záměrem je, ulehčit vládě, motivovat občany a v neposlední řadě napomoci již velmi unaveným zpravodajcům ČT.

Ono je to tak. Když totiž pozoruji v posledních dnech oči našich obětavých a věčně nespících ministrů, nic jiného se pozorovat nad tou rouškou nedá, tak vidím oči „pejska“, který je skoro na pokraji sil. Je to trysní pohled. A premiér? Nu, škoda mluvit. A propos mluvit. Prý někde použil obratu „zemřelo tisíce mrtvých“. Vidíte sami, má to těžké, únava doléhá.

Ovšem mohu se mýlit. Protože toto vyjádření by mohlo být i výsledkem analýzy všech těch čísel všelijakého významu, která nám prý znázorňují realitu našeho denního života. To by ovšem bylo velmi špatné a plně chápu, že tato „realita“ může do hlavy pana premiéra vnést nežádoucí zmatek. A k tomu ještě to neuvěřitelné zjištění, že prý si mnoho občanů stěžuje, že prý nerozumí nejen jeho řeči, ale dokonce ani konání.

Možná, že jsou občané také unaveni. Je toho na ně také trochu přespříliš. Ono se sice říká: 100 x nic a zabilo to vola, ale pravdou je, že je na tom lid mnohem hůře. Protože stokrát „něco“ by zabilo……. raději dále nemyslet. Ano, občan je unaven. Hlavně tím, že nerozumí. Problém tkví v tom, že on nerozumí, že „oni“ nerozumí, že je těžko pokládat nerozumné za rozumné a přebytečné za nutné. Jednomu z toho bzučí v uších a mozek stávkuje, protože k takovým myšlenkovým pochodům ho příroda nepředurčila.

A pak jsou tu ti „zpravodajci“ ČT. Pravda, jsou často cílem mé nerudné kritiky, ale, upřímně řečeno, trochu soucitu s nimi mám. Ono totiž neztrácet přehled ve všech těch vládních prohlášení, která se ukrývají všude možně, není opravdu jednoduché. Tu někde na těch „sociálních“ sítích, tu zase nějaký ten výkřik na konkurenční TV, a to ani nemluvím o těch nekonečných webových polích, kde se sejí proslovy kde se jen dá a i nedá.

A to vše v reálném čase, kdy jeden ztratí přehled o přesném čase zrodu té či oné „vládní“ a „světoborné“ myšlenky. A ještě k tomu rozlišovat kdo jako to důležitě zveřejňované myslí vážně. Zvláště v době, kdy ironie je pojmem neznámým, takže je nutno brát smrtelně vážně i tu největší hloupost, o které by se nikdy neuvažovalo jako o myšlenkovém výplodu něčího mozku, jakožto představitele rozumu.

Doufám, že jsem jasně dokázal, že je nutno najít řešení, které by uspokojilo všechny. A já ho našel. A je opravdu universální. Oprášil jsem můj DVD archív a k mé radosti našel onen obdivuhodný a vše vysvětlující britský seriál. Jistě, co jiného než: „Jistě, pane premiére“ a „Jistě, pane ministře. A teď si představte, že by na ČT, tedy místo „Událostí“, přesně v 19:00 vysílali pro nás všechny jeden díl této série. Nebylo by to krásné? Věřte mi, já to vyzkoušel. Pohoda, najednou začínám „rozumět“ a pomalu chápu všechno to vládní úsilí.

Zda by to potěšilo i reálné aktéry si ale nejsem jist. Ono dívat se večer na přehled úmorného celodenního snažení je opravdu náročné a možná i deprimující. A že by i oni pochopili nepochopitelné, je asi nepravděpodobně pochopitelné. A redaktoři ČT? Ti by se přeci konečně dověděli, co že se to děje za zavřenými dveřmi. Stejně po ničem jiném netouží.

A hlavně by si pak ušetřili hledání partnerů na ty různé rozhovory, kde pak dotazovaný jen velmi fundovaně dokazuje, že vlastně nic neví, ale pokládá svůj postoj a vyjádření za velmi důležité, ba přímo předurčující náš osud. Já vám řeknu, já bych to opravdu přivítal. Tedy ne pro mne, já už to vyřešil, já už mám „zpravodajství“ o naší vládě takříkajíc z první ruky.

A tak doufám, že to na těch horách Kavčích najde odezvu a že se mého návrhu chytí třeba i náš „nejvyšší“ pedagog. Vždyť by to mohl pojmout do jeho oblíbeného výukového programu co běží také „online“. To by bylo to nejmenší, co by mohl v těchto nejednoduchých dobách učinit pro duševní obohacení našeho národa a výchovu budoucí generace.

Ano, bylo by to krásné, kdybychom se přes všechny zákazy a nařízení mohli všichni sejit každý podvečer přesně v 19:00 s pocitem, že jsme alespoň v tomto okamžiku na jedné lodi, že si rozumíme, a hlavně, že konečně pochopíme kormidlování naší vládní moci. Již se těším a jen doufám, že nevyrazíme proti proudu.