Pacient Blatný: Objevil jsem Ameriku!

Ano, u pána nad naším osudem dochází k určitému posunu. Dalo by se říci, že nachází cestu k realitě. Tedy alespoň částečně objevuje fakta ze světa kolem sebe. Nutno však počítat s tím, že je stále nedokáže správně vyhodnotit.

O analýze je zbytečné mluvit, tak daleko jeho myšlenkový vývoj nedospěl. Každopádně je však bezmezně nadšen, že je mu i nadále k dispozici 10 miliónů pokusných králíků. Chápu jeho entuziasmus, ne každému politicko-vědeckému amatérovi se dostane takové příležitosti. Hlavně v tak malé zemi, jako je ta naše.

A neustále ho fascinují čísla, dalo by se dokonce říci, že ho magicky přitahují. Je to zajímavý úkaz, který je normálně pozorován u zcela jiných profesí. Třeba u ministryně přes naše peníze. To celkem chápu. I když občas mám pocit, že sčítá, odečítá, násobí a dělí neexistující hodnoty. Ovšem ona má tu výhodu, že třeba chybějící je možno jednoduše dotisknout. Tedy bankovky, o kterých se stále ještě domníváme, že mají nějakou hodnotu.

Ale u našeho zdravotního experta je to na pováženou. Tam je to žonglování s čísly poněkud komplikovanější. Výhodou ale zase je, že má ty milióny pokusných králíků. Dle potřeby je možno z nich dělat zdravé a nemocné, léčené a vyléčené, ohrožené a neohrožené, poslušné a neposlušné, prostě k těm imaginárním číslům je lehké najít i potřebné statisty, kteří ochotně přebírají jakoukoli roli pokusného králíka.

Je opravdu zajímavé kolik trpělivosti tyto „oběti“ neustále vykazují. Vysvětlení ale není tak složité. Jednoduše u nich došlo k určité manipulaci v oblasti mozkové činnosti. Část, která je normálně vyhrazena logice, či jak se říká, selskému rozumu, je zcela pod kontrolou pocitu paniky, hysterie, strachu. Je to taková forma narkózy určená pro pacienty, kteří by se jinak vzpouzeli podstoupit třeba zcela nesmyslné „lékařské“ zákroky.

To vše jen potvrzuje fakt, že jsme velmi demokratická a tolerantní společnost, která opravdu prokazuje velké pochopení pro každého „novátora“, který slibuje šťastné zítřky. Sice to trochu připomíná dobu komunismus, ale to se dnes už tak vážně nebere. Vždyť ani naše vláda se bez těch soudruhů již neobejde. Takže co.

Ono to ale také bohužel připomíná již politicky velmi oblíbenou metodu pokusu a omylu. Zřejmě nás fascinuje. Jako by to bylo takové krásné dobrodružství. Prostě čekat co se stane, když si zase vymyslíme nějaký ten nesmysl. A jsme opravdu vynalézaví, dokážeme již aplikovat tuto, pro nás již asi vědeckou metodu, skoro do všech oblastí našeho života. A to bez ohledu na ztráty. Prohra je nám už vítanější než výhra.

Po pravdě řečeno, tedy v zájmu spravedlnosti, on v tom zdravotní ministr není sám. Jeho kolegové nezůstávají pozadu. Je to přímo velká amatérská soutěž. Hlavně od té doby, kdy jsem se osvobodili od jednoznačných ideologií a pravd. Prostě nás fascinuje vše, co je možné, a to bez ohledu na fakt, zda to vůbec dává smysl. Nebál bych se říci, že to je již skoro typické pro politické žití, je to takové koření pro jinak nesmyslné oblasti našeho konání.

Jistě, proč dělat něco co má smysl. To je nudné, a hlavně strašně zatěžující. Jeden by se musel vzdělávat, ohlížet se na potřeby společnosti a nemilosrdně bojovat proti hlouposti. Takže možnost stát se dobrovolně společenstvím pokusných králíků je velice lákavá. Ale nebylo by špatné pomýšlet na to, že život pokusných zvířat nemívá dlouhodobé trvání. Ono se totiž v kleci dlouho žít nedá.