Politická nahota je vždy nechutná!
Je skoro jisté, že na to vždy doplatí amatéři. Ten zkušený politik, protože ani on není nezranitelný, zavčasu vycítí nebezpečí, odstoupí, schová se někde v ústraní a doufá, že ta bouřka nebude mít dlouhého trvání. Amatér je dalek takové životní moudrosti, a naopak srdnatě bojuje dál aniž by si uvědomil, že jeho skóre naznačuje definitivní prohru.
Jak to vypadá ve skutečnosti můžeme sledovat každý den v přímém přenosu. Pomalu to připomíná amatérský festival. Což je jinak opravdu velice záslužná společenská událost. Je vždy nejen zábavné ale i poučné porovnávat výkony profesionálů s nadšenci, kteří činí vše s hlubokým přesvědčením, jak se říká, pro věc. A když prohrají v tomto mnohdy nerovném souboji, berou to většinou s humorem. Chtěli si to také jednou zkusit. A proto si zaslouží obdiv.
Je však oblast, kdy je soutěž amatérů nejen nevhodná, ale i nebezpečná. Politika. Zde by se nemělo soutěžit o slávu a čest jedince, zde se rozhoduje o budoucnosti a životě miliónů občanů. A mnohdy nejen v zemi samé, ale i v krajích jiných. Již tento fakt by měl upozornit, že to opravdu není jen zábava a v žádném případě by to nemělo být bojiště, kde hloupost a ješitnost je tou hlavní předností.
Bohužel v tomto stylu bojují již měsíce naši politici proti virové nákaze, a protože jim to asi připadalo nudné, tak se přesunuli na jiné pískoviště – Vrbětice. Nechali se zlákat poháněni nezdravým sebevědomím nevzdělance na opravdu tenký led. Proč? Protože jednoduše ve své prostotě netušili, že to zcela obnaží jejich egoisticky utvářené a kompromisu neschopné charaktery. Nu, ještě že máme trochu té demokracie. V dobách minulých bylo zvykem politické odpůrce zavírat, mnohdy i popravovat.
Teď jsme již „civilizovaní“ a tak si jen naši rádoby politici podrážejí navzájem nohy. A pokud možno i veřejně. Nevím jak kdo, ale já to pokládám již za nechutné a odpuzující. Už si ani neuvědomují, že se pokoušejí za každou cenu dokázat světu, že jsme národ zcela hloupý a v mnohých oblastech i primitivní. Dost mne to uráží. Jen se divím, že mám přitom pocit osamělosti.
Ale je docela možné, že to mnozí vidí stejně a již jim došla slova a podvolují se určité beznaději. Asi tak jako za nadvlády komunistů. A marně hledají pomocnou ruku. A zbytečně. Není divu, protože i veřejnoprávní televize se chová zcela adekvátně k politickému hašteření a svým nezměrným úsilím takto vznikající poněkud zmatený obraz o našem myšlení jen podporuje. Její redaktoři se chovají jako rozzuřené vosy bojující o kostku cukru.
Pozadí je jasné, jejich šéfové jsou stejného ražení, jako naši vládní představitelé, a je nemnoho „redaktorů“ jejichž cílem je zavděčit se těm nahoře, a ne informovat občana. V posledních dnech jsem několikrát povstal a televizi vypnul a vzdal se naděje, že mi někdo veškeré to dění poněkud srozumitelně vysvětlí. Což se asi nikdy nestane, protože v tom guláši informací, které ČT vaří na přání mediálních kupčíků, se již nevyznají ani samotní autoři hrající si na redaktory. Ano, jsem zase u festivalu amatérů.
Aby nedošlo k nedorozumění. Já si dovolím tvrdit, že jakž tak chápu, co se děje v hlavách našich politiků. Ale při sledování zpravodajství ČT mám vždy na mysli řadového občana, který má právo být srozumitelně informovat, a to, pokud možno v odpovídajících souvislostech zaručující správné pochopení. A to je právě novinářské umění, které lze zrealizovat jedině na rovině profesionální mediální dovednosti a životní zkušenosti.
V jedno však přesto doufám. Totiž, že tento již dynamický vývoj zcela odhalí charaktery nás všech. A že si uvědomíme tuto intelektuální „nahotu“ a počneme hledat hlavy vzdělané a inteligentní, prostě ty občany, které naše strana a vláda zahnala do kouta a nutí k mlčení. Je nutné se jim omluvit a skromně požádat, zda bychom s jejich pomocí mohli zakrýt tu ostudnou nahotu. Pokládám za opravdu nezbytné si opět obléknout šaty, které odpovídají naší po staletí vytvářené kulturní úrovni. Jsem si jist, že je to možné.
Vlastně nezbytné. A není to opravdu tak složité. Musíme se jen rozhodnout, že ten amatérský festival rádoby politiků není to pravé pro naši budoucnost. Pravda, asi by nám v tom mohla hodně pomoci i veřejnoprávní média, zejména televize. Možná, že bychom měli právě tam začít. Věřte, nějaké to dohadování se o privátních kšeftech pana generálního je opět jen amatérské politikaření. Mnohem horší je, že je nám s jeho pomocí kradena kulturní a myšlenková identita. A pro náš život je mnohem důležitější zabránit další devastaci našeho myšlení, morálky a vzdělání než se hašteřit o jeho v podstatě neoprávněně přivlastněné milióny.
Michal Kotyk
Trump, Johnson, Putin…
Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.
Michal Kotyk
Vždyť milovat diktátory je tak snadné!
A hlavně pohodlné, posiluje duši a dává pocit podílet se na moci, která jednoho povyšuje nad druhé. Je to přímo lákavé, a tak není divu, že se v každé společnosti najde mnoho těch, kteří jsou ochotni „hajlovat“.
Michal Kotyk
Diskuse nebo pindání egomanů?
Upřímně přiznám, že „pracovní úsilí“ poslanecké sněmovny v posledních hodinách nesleduji. Nemám rád žvanění. Celý život jsem byl placen za skutečně vykonanou práci, „veledůležitým“ poradám jsem se vyhýbal.
Michal Kotyk
Nová vláda, nové srandičky!
Už nevím, zda mám plakat, zda se rozčilovat, zda si pořídit dle rady pana prezidenta kalašnikov, či se možná oběsit, anebo se dívat na vše jako na podivnou divadelní hru psanou sice amatéry, ale věrně popisující absurditu dneška.
Michal Kotyk
Budování socialismu aneb boj proti covidu!
Je mi líto, ale je to paralela, kterou nemohu jen tak opominout. Budování „lepší“ společnosti byla dobrá myšlenka, jenže jaksi nefungovala. Současné „ideologické“ pojetí boje proti onomu viru, má pro mne stejnou hodnotu.
Michal Kotyk
Jeden nevyřčený novoroční projev
Hnán možná vlastní ješitností, ale i touhou slyšet novoroční projev, který by ve mne vzbudil touhu začít nový rok s myšlenkou naplněnou tolik nezbytným optimismem, jsem se rozhodl si napsat sám pár řádek, které by mne uspokojily.
Michal Kotyk
Je snad zdravý občan veřejným nepřítelem?
Ano, mám již takový pocit. Více méně nefiguruje ve všech těch statistikách, které se nám snaží občas mylně a tendenčně objasnit, jak to s námi vlastně je. Ke slovu se dostane málo, mnozí mají pocit, že by jen kalil vodu.
Michal Kotyk
EU: Plácati ženské po zadku se nesmí!
Nu tak nějak bych zevšeobecnil zákonodárné starosti našich velmi dobře placených, tedy spíše přeplacených, zástupců občanstva, kteří se občas dostali do této záviděníhodné pozice díky ne zrovna rozumné volbě lidu evropského.
Michal Kotyk
S USA na věčné časy!
Tak nějak vnímám propagandu mnohých obdivovatelů „amerického zázraku“. Kdysi tomu bylo jinak, ta věčnost ležela na východě. Ale časy a ideologie se mění, není to nic nového a asi to patří k lidským dějinám.
Michal Kotyk
Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?
Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.
Michal Kotyk
Václav Havel? Jó, myslíte toho mrtvýho?
Přiznám, že ten slogan „10 let bez Václava Havla“ na mne působí poněkud podivně, ba přímo podezřele. Když se totiž zaposlouchám do šumu veřejného mínění, tak to pro mne zní jako třeba „30 let bez komunismu“.
Michal Kotyk
Jsme my občané již jen kanónenfutr?
Ceny energií rostou a vlády se diví? Já se zase divím, že se diví. A pak se divím, že ti postižení občané nevezmou klacky a vidle, aby ty vlády ručně poučili o tom, že ten jejich údiv je čisté farizejství.
Michal Kotyk
Může poslušný občan zapříčinit kolaps státu?
Podle mého ano. A naopak ten neposlušný se může přičinit o to, aby stát i nadále fungoval. Pochopitelně, že tím míním hlavně společnost jako celek. A přitom se ani nedomnívám, že bych nabádal k anarchismu.
Michal Kotyk
Bude hůř! Zvolíme cestu osvěty nebo psychoteroru?
Již po mnoho měsíců si kladu tuto otázku a jednoznačnou odpověď nenalézám. V obou případech je to nátlak na psychiku jedince, protože i ta „osvěta“ si osvojila formu prapodivné jednoznačnosti obsahu.
Michal Kotyk
Politici: Hot nebo čehý?
Když sedíte na kozlíku a v ruce máte opratě tak platí celkem jednoduchá pravidla. Zatáhnete za tu pravou a křiknete hot a kůň zatočí doprava, zatáhnete za levou a křiknete čehý a kůň jde doleva.
Michal Kotyk
Ano, paní Jílková, jsem veřejný nepřítel číslo jedna!
Smutné to poznání. Dostal jsem jako občan slovo, ale se zlou jsem se potázal. A nejvíc mne naštvalo, že jsem si to i předplatil. A tu mne v mé „nepřátelské“ mysli napadlo, zda ČT vůbec moje peníze potřebuje.
Michal Kotyk
Cenzura je nevyzpytatelná mrška
I přes to, že sebou nese celkem negativní nádech čehosi špatného, je v kulturních společenstvích tolerována. Může totiž sloužit jako norma i pro dosti vysoké nároky na morální a etické principy.
Michal Kotyk
Je již šarlatánství povoláním?
Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.
Michal Kotyk
Že by VUML ještě existoval?
Naivně jsem se domníval, že nikoliv. Nicméně jsem poslední dobou na pochybách. Chování mnoha politiků a osob veřejných totiž nasvědčuje opaku. Je zde najednou mnoho „činitelů“, kteří splňují určitá kritéria.
Michal Kotyk
Aha, my máme dokonce ústavu?
Pokládám za celkem prospěšné, když nám to budoucí vláda připomíná. Ano, pro mnohé to bude asi těžké poznání. Mám totiž dojem, že ji doposavad mnozí pokládali za listinu zmatených a lidu neprospěšných myšlenek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x