ČT24: Politologové, to je ale průšvih!

Pochopitelně, že mám na mysli krymské referendum. Vše dopadlo, jak bylo očekáváno, jen se nějak zbytek světa nemůže dohodnout na tom, co si o tom myslet. Pořád se hovoří tak, jakoby to bylo nějaké překvapení. Stále se diskutuje o tom, zda je to akt legální či nelegální. Nikdo neví, kdo za tím vším stojí. Jedna strana obviňuje druhou.

Říkáme tomu demokratická diskuse. V podstatě však jde více méně o spekulace. Hlavně těch, kteří vše vysvětlují anebo se o to pokoušejí. Nemají s tím vším nic společného, vyjma toho, že jsou nazýváni a také občas považováni za experty. Většinou se ale pohybují v jim tak dobře známém světě teorií a analýz.

Jejich názory se šíří v mediálním světě, který již také pomalu získává nádech virtuálního prostoru. V podstatě je to taková volná názorová soutěž. Jediné co chybí, je vyhlášení vítěze. V „dobré vůli“ je to přenecháno na rozhodnutí diváků. Ti se mohou dostat do velmi svízelné situace, protože názory expertů jsou tak různorodé, že je opravdu velmi těžké se k jednomu přiklonit.

Snad za to nejzábavnější prohlášení pokládám spekulaci, že pan Putin je v povážlivém duševním stavu, který dává důvod k zamyšlení. Nu, opravdu jsem se zamyslel. Kolik už bylo v historii politiků, o kterých se něco takového povídalo. Tím posledním byl podle mého americký president G.W.Bush. Také toho napáchal dost, čemu svět mnoho nerozuměl.

Když jsem se díval na jásající desetitisíce v různých krymských oblastech, tak mne napadla jedna velmi zlomyslná myšlenka. Představoval jsem si, jak by to asi dopadlo, kdyby všichni ti naši experti se objevili na tribuně a pokusili se osvětlit své názory. Kdyby všem těm nadšeným občanům počali vysvětlovat, že dělají něco, co odporuje mezinárodnímu právu, že dělají něco nelegálního. Nevím, zda by to přežili.

Vím, že by to nebylo potvrzení správnosti všeho toho, co se v posledních dnech a týdnech na Krymu odehrálo. Nepodalo by to důkaz o legálním počítání občanů této oblasti. Neposvětilo by to ani akce moskevské vlády či samotného pana Putina. Jedno by však bylo jisté, byl by to absolutní obraz reality. Byl by to důkaz, že věci jsou tak jak jsou a ne jinak.

Ptám se proto: Jsme i nadále ochotni diskutovat o tomto reálném společenském úkazu? Pokládáme teoretická nazírání na svět za opravdu důležitější? Jistě, že je to možné. Je jen otázka, co to přinese nám samotným a jak se to odrazí na budoucnosti krymského lidu. Já si myslím, že takový postoj je jen dobrý pro salónní politické diskuse, které slouží pouze k samolibému předvádění se.

V horším případě jsou pak sledovány jen osobní zájmy, tendenční politické cíle. Upevňování postoje a důležitosti v rámci společenského žebříčku. Mnohdy je jen nahráváno politikům, kteří tápají v bezbřehé nevědomosti a je pro ně vyzvobozením, když se jim dostane „vědecké“ podpory, která je v souladu s programovým směrem politického a ideologického proudu. K čemu tedy realita? Je jen na obtíž, vzít ji na vědomí znamená v dnešní době mnohdy politickou prohru.

Jsem praktický člověk, když venku prší, tak se rozhodnu, zda musím jít ven nebo ne. Pakliže ano, tak se patřičně obléknu. Druhá možnost je zůstat doma a přemýšlet o tom, zda prší, kolik, kdy začalo a kdy možná pršet přestane. Faktem však přesto zůstane, že venku prší a já to nemohu ovlivnit.