ČT: Dělník bulváru zvítězil na celé čáře, vy břídilové!
Snad jediné logické vysvětlení by bylo, pokud by hlavní hrdina této oslavy zaplatil celý vysílací čas jako reklamu. Ano, tomu bych ještě rozuměl. Obávám se však, že tomu tak není. Jistě to bylo vyprodukováno „dobrovolně“. Možná stejně tak jako v době, kdy Československá televize vysílala podobně neumělé dokumenty o velkých komunistických synech našeho národa. I tehdy to byl takový zvláštní pohled.
Celý film byl vlastně prosáklý obdivem k osobě, která má neuvěřitelný vliv na veřejné mínění. To, že se jedná o člověka navýsost labilního a s uměle vytvořeným mocenským světem zapadalo také přesně do scénáře. Ten ale asi nebyl nikdy napsán. Celý obrazový materiál vznikal jakoby náhodou. Byl to pohled nezkušeného a zaskočeného dítěte, které je prvně konfrontováno s realitou života.
To jediné, co opravdu stálo za zamyšlení, byla deprimující atmosféra rodinného života bulvárního dělníka. Chování jeho ženy více než zřetelně napovídalo, že její přítomnost je se vší pravděpodobností rovna otrocké ekonomické závislosti. Strach o budoucnost dcery jí bylo možno vyčíst z očí a i z každého pohybu. A těch pár kusých komentářů z jejích úst to jen potvrdilo.
Byl to vlastně tragický dokument o člověku, který je produktem naší společnosti. Byla to vlastně kritika nás samých. Jenže to jsou myšlenky, které je možno odhalit teprve v okamžiku, kdy si člověk uvědomí právě tu neschopnost tvůrců v České televizi se takovéhoto tématu zhostit s profesionální rutinou podloženou životní zkušeností.
V podstatě ten největší význam filmu tkví v tom, že naše veřejnoprávní televize podala důkaz, že již není schopna kriticky a s plnou odpovědností závažnou problematiku zprostředkovat divákům. Pan Pavel Novotný dominoval každou vteřinu filmu, určoval režii a s profesionalitou propagandisty se tak vysmál všem za kamerou, kteří možná měli prapůvodně myšlenku natočit kritický publicistický pořad. Morálka zredukovaná na nulu a primitivní slovník protagonisty převálcoval samotné autory.
Ano, on je opravdový profesionál. Dokázal, že ostatní jsou břídilové ve službách médií. To je to, co mi včera sdělila naše Česká televize. Bylo to tak jednoznačně podané, že nejsem na pochybách. Napsal jsem již mnoho kritických slov na adresu televizních tvůrců, ale tentokrát trochu váhám. Mám pocit, že pro snahu docílit kritikou nějaké změny, je opravdu pozdě.
Připadám si jako architekt stojící před již neexistujícím domem a někdo ode mne přitom vyžaduje rekonstrukci stavby o které se už ani neví, jak kdysi vypadala. Snad možná jen několik vybledlých neostrých fotografií dávající možnost vzniku jen mlhavým představám. Již snad není ani co kritizovat, myšlenkový obsah jako předmět zájmu pomalu mizí.
Je na čase si uvědomit, že veřejnoprávní televize nám nastavuje zrcadlo.
Michal Kotyk
Trump, Johnson, Putin…
Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.
Michal Kotyk
Vždyť milovat diktátory je tak snadné!
A hlavně pohodlné, posiluje duši a dává pocit podílet se na moci, která jednoho povyšuje nad druhé. Je to přímo lákavé, a tak není divu, že se v každé společnosti najde mnoho těch, kteří jsou ochotni „hajlovat“.
Michal Kotyk
Diskuse nebo pindání egomanů?
Upřímně přiznám, že „pracovní úsilí“ poslanecké sněmovny v posledních hodinách nesleduji. Nemám rád žvanění. Celý život jsem byl placen za skutečně vykonanou práci, „veledůležitým“ poradám jsem se vyhýbal.
Michal Kotyk
Nová vláda, nové srandičky!
Už nevím, zda mám plakat, zda se rozčilovat, zda si pořídit dle rady pana prezidenta kalašnikov, či se možná oběsit, anebo se dívat na vše jako na podivnou divadelní hru psanou sice amatéry, ale věrně popisující absurditu dneška.
Michal Kotyk
Budování socialismu aneb boj proti covidu!
Je mi líto, ale je to paralela, kterou nemohu jen tak opominout. Budování „lepší“ společnosti byla dobrá myšlenka, jenže jaksi nefungovala. Současné „ideologické“ pojetí boje proti onomu viru, má pro mne stejnou hodnotu.
Michal Kotyk
Jeden nevyřčený novoroční projev
Hnán možná vlastní ješitností, ale i touhou slyšet novoroční projev, který by ve mne vzbudil touhu začít nový rok s myšlenkou naplněnou tolik nezbytným optimismem, jsem se rozhodl si napsat sám pár řádek, které by mne uspokojily.
Michal Kotyk
Je snad zdravý občan veřejným nepřítelem?
Ano, mám již takový pocit. Více méně nefiguruje ve všech těch statistikách, které se nám snaží občas mylně a tendenčně objasnit, jak to s námi vlastně je. Ke slovu se dostane málo, mnozí mají pocit, že by jen kalil vodu.
Michal Kotyk
EU: Plácati ženské po zadku se nesmí!
Nu tak nějak bych zevšeobecnil zákonodárné starosti našich velmi dobře placených, tedy spíše přeplacených, zástupců občanstva, kteří se občas dostali do této záviděníhodné pozice díky ne zrovna rozumné volbě lidu evropského.
Michal Kotyk
S USA na věčné časy!
Tak nějak vnímám propagandu mnohých obdivovatelů „amerického zázraku“. Kdysi tomu bylo jinak, ta věčnost ležela na východě. Ale časy a ideologie se mění, není to nic nového a asi to patří k lidským dějinám.
Michal Kotyk
Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?
Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.
Michal Kotyk
Václav Havel? Jó, myslíte toho mrtvýho?
Přiznám, že ten slogan „10 let bez Václava Havla“ na mne působí poněkud podivně, ba přímo podezřele. Když se totiž zaposlouchám do šumu veřejného mínění, tak to pro mne zní jako třeba „30 let bez komunismu“.
Michal Kotyk
Jsme my občané již jen kanónenfutr?
Ceny energií rostou a vlády se diví? Já se zase divím, že se diví. A pak se divím, že ti postižení občané nevezmou klacky a vidle, aby ty vlády ručně poučili o tom, že ten jejich údiv je čisté farizejství.
Michal Kotyk
Může poslušný občan zapříčinit kolaps státu?
Podle mého ano. A naopak ten neposlušný se může přičinit o to, aby stát i nadále fungoval. Pochopitelně, že tím míním hlavně společnost jako celek. A přitom se ani nedomnívám, že bych nabádal k anarchismu.
Michal Kotyk
Bude hůř! Zvolíme cestu osvěty nebo psychoteroru?
Již po mnoho měsíců si kladu tuto otázku a jednoznačnou odpověď nenalézám. V obou případech je to nátlak na psychiku jedince, protože i ta „osvěta“ si osvojila formu prapodivné jednoznačnosti obsahu.
Michal Kotyk
Politici: Hot nebo čehý?
Když sedíte na kozlíku a v ruce máte opratě tak platí celkem jednoduchá pravidla. Zatáhnete za tu pravou a křiknete hot a kůň zatočí doprava, zatáhnete za levou a křiknete čehý a kůň jde doleva.
Michal Kotyk
Ano, paní Jílková, jsem veřejný nepřítel číslo jedna!
Smutné to poznání. Dostal jsem jako občan slovo, ale se zlou jsem se potázal. A nejvíc mne naštvalo, že jsem si to i předplatil. A tu mne v mé „nepřátelské“ mysli napadlo, zda ČT vůbec moje peníze potřebuje.
Michal Kotyk
Cenzura je nevyzpytatelná mrška
I přes to, že sebou nese celkem negativní nádech čehosi špatného, je v kulturních společenstvích tolerována. Může totiž sloužit jako norma i pro dosti vysoké nároky na morální a etické principy.
Michal Kotyk
Je již šarlatánství povoláním?
Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.
Michal Kotyk
Že by VUML ještě existoval?
Naivně jsem se domníval, že nikoliv. Nicméně jsem poslední dobou na pochybách. Chování mnoha politiků a osob veřejných totiž nasvědčuje opaku. Je zde najednou mnoho „činitelů“, kteří splňují určitá kritéria.
Michal Kotyk
Aha, my máme dokonce ústavu?
Pokládám za celkem prospěšné, když nám to budoucí vláda připomíná. Ano, pro mnohé to bude asi těžké poznání. Mám totiž dojem, že ji doposavad mnozí pokládali za listinu zmatených a lidu neprospěšných myšlenek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x