Politici a jejich krvavá demokracie

Jestliže při boji za demokracii a svobodu teče krev žen a dětí a nevinní lidé se stávají rukojmími radikálních primitivních skupin bojujících o moc, měla by to být známka toho, že se dobrá myšlenka dostala do rukou zcela nevzdělaných lidí. Nevím, zda je to pravdivé tvrzení, ale zatím jsem se s tímto fenoménem setkal v mnoha krizových oblastech.

Stejně tak jsem se ale setkal s názorem, že je tomu právě naopak. Vše bylo prezentováno tak, že by jeden mohl mít dojem, že se jedná skoro o svatou povinnost takové násilí podporovat, organizovat neomezenou pomoc, či dokonce přispěchat osobně a vyjádřit účast. Většinou tak činí naivní a nevědomí politici, kteří se tak snaží dostat se na výslunní světové veřejnosti a bojují jen o všeobecnou pozornost.

A tak jsou v posledních letech podporovány všemožné snahy mnohdy zcela neprůhledných politických skupin v různých zemích. Stačí si jen na plakát napsat slovo demokracie a již je zde podpora jak z Evropy, tak ze Spojených států amerických. Pak přijde rozčarování, počet obětí stoupá, v politických kruzích se rozmáhají rozpaky. Je vždy vyslovena hluboká soustrast, ale nikdy nepřijde omluva za to, že v nedaleké minulosti byly podporovány politické síly, které se moci domáhají s neuvěřitelnou brutalitou a myšlenka demokracie je jim jen záminkou a reklamním trikem.

Příkladů lze najít bezpočet. Jugoslávie, Egypt, Libye, Irák a tak dále. I to, co se v současných dnech odehrává v Izraeli a pásmu Gazy jde na konto především evropské politiky. Respektive na konto vůdčích osobností, které v naprosté nevědomosti položili základ situaci, která je již po léta poznamenána krveprolitím nevinných obětí. Většinou umírají ti, kteří si přejí skutečný mír a společnost bez nadvlády, ti, kteří touží jen po moci, přežívají. Zpravidla se jim dostane i opětovné morální podpory od evropských politiků, kteří nejsou ochotni přiznat, že podporují ty zlé.

Teď se k tomu přidala i Ukrajina. Je to opravdu zem, kde se bojuje o demokracii? Je to opravdu společnost, která touží po svobodě? Jistě zde žijí milióny lidí, kteří si to přejí. Jistě zde žijí vzdělaní a čestní lidé, kteří mají ponětí o tom, jak by měla vypadat spravedlivá společnost. To platí ostatně pro všechny státy, kde existuje touha po společenské změně. Ještě jsem ale nezažil, že by se těmto lidem dostalo podpory od zbytku světa. Do čela se většinou dostávají dubiózní postavy s prapodivnou minulostí a ne zcela jasným pozadím. Vstupují do politického života, většinou s troškou násilí, jak jinak, demokratický systém ještě neexistuje, ale neopominou si tento slogan napsat na štít.

A kupodivu se jim hned dostane podpory evropské politiky a mnohdy i uznání Washingtonu. Pokud budu velmi zlý, tak řeknu, že vrána k vráně sedá. Možná, že je to trochu přísné a populistické vyjádření, ale zatím mně nic jiného nenapadá, ti politici mi nedají šanci uvažovat jinak. Již jsem nějak pochopil, že lidstvo je těžko poučitelné. Přesto si ale myslím, že je nejvyšší čas postarat se o to, aby politikům, kteří s naivitou jim vlastní, podporují krvavé revoluce, které pak vraždí nevinné lidi, bylo doporučeno odejít z veřejného života, pokud již nastala chyba, že byli zvoleni. Protože i ti, kteří zemřeli při pádu malajského letadla jdou také na jejich konto. Myslím, že již bylo prolito dost krve, aby to stálo za zamyšlení. Konečně by totiž měli všichni ti exportéři demokracie pochopit jedno:

Pravda a demokracie často umírá v pokřiku těch, kteří za ni bojují.