Sankce? Podpora korupce, podvodů a moci Ruska!

Nerad bych věřil tomu, že sankce proti Moskvě mají čistě humánní charakter. Musel bych totiž přiznat, že svět je přeci jenom lepší, než se mi doposavad jevil a jak jsem ho sám poznal. Přeci mi nebude někdo vykládat, že Spojené státy americké jsou ochotny dělat něco, co by bylo ekonomicky ztrátové. Zrovna tak pochybuji o tom, že jejich největší touhou je podpora demokracie po celém světě.

Vždy jde jen o šíření politické a ekonomické moci. Za sankcemi proti Rusku nestojí totiž nikdo jiný, než americká loby, která má jen jeden cíl: Změnit struktury mezinárodního obchodu. Zrovna tak ti, kteří kontrolují veškerou produkci určenou pro americkou armádu v celém rozsahu jejího působení. Pokud se jeden podívá na ekonomickou situaci USA a jakého podílu v ní dosahují státní výdaje na armádu, pak nemůže uvažovat jinak.

Sankce? Kšeft je kšeft. A tak, když nemohu obchodovat přímo, musím hledat překupníky. Jako bychom to neznali z období studené války. Kdy třeba i náš komunistický režim kupoval německé produkty přes neutrální Rakousko. Pochopitelně s patřičnou přirážkou. A tak si všelijací mezinárodně působící jedinci a skupiny, zabývající se překupnictvím, již mnou ruce v očekávání velkých obchodů.

My se pak budeme roky zaměstnávat tím, že je budeme stíhat. To nám připadne trochu zatěžko, protože vlastně takové podivné obchody budou možná přispívat našemu hospodářství. Zrovna tak se budeme i rozčilovat nad tím, co to všechno najednou musíme kupovat z Ameriky. Podle hesla: Nekupuj od Rusů, kupuj od USA. O tom plynu již slyšel každý, co všechno bude ještě následovat si nikdo možná nedokáže představit.

Že to vše má Rusku škodit? Možná, ale jen krátkodobě. Ona je tam totiž tak trochu diktatura, která je schopna velmi rychle jednat pokud se jedná o zájmy státu. Nechám toto tvrzení jen tak stát, nemíním diskutovat o formě, ale o tom, že taková mocenská struktura je schopna velmi rychle reagovat na hospodářské nutnosti. Jako argument řeknu jenom: Čína. My toho nejsme schopni, protože náš demokratický způsob tvorby zákonů je  tak pomalý, že působí spíše škody, než užitek.

Takže jsme v podstatě všichni zase svědky toho, jak se evropští politici starostlivě věnují jen zájmům vybrané části společnosti, která z pozadí kontroluje jednání demokraticky zvolených vlád. S dojemným porozuměním se političtí vůdci budou zase snažit, aby dotyčné kruhy vydělávaly miliardy. Pokud dojde k finančním ztrátám, bude to zase řadový občan, který to bude muset zaplatit. A to jak v Rusku, tak v USA a pochopitelně i v Evropě.

A tak politici vytvářejí ovzduší, které není nepodobné studené válce. Atmosféru, která oživuje staré nenávisti, nezdravý nacionalismus, nepřátelství mezi národy. Mnohdy i mezi těmi, kteří již v minulosti v nesmyslných bojích obětovaly milióny životů. Mezi lidmi, kteří již byli na dobré cestě konečně pochopit, že takové řešení mocenských snah nemá budoucnost.

Veškeré sankce proti Rusku přinesou totiž jenom jedno. Tato zem se stane opět velmocí. Svým způsobem k tomu bude donucena. Možná, že se tím směrem již trochu pohybovala, ale přeci jenom s možností, že by mohla být „spřátelenou“ velmocí. Teď nemá na vybranou. Vládci Ruska nemohou nevyužít emocionálního náboje ponížení, které je ruskému lidu od západního světa udělováno. Ano, máme tu opět západ a východ. Ale na východě je také Čína a i řada jiných států, které zrovna nemají „západ“ v lásce.    

Co k tomu ještě říci? Snad jen to, že americký prezident je nositelem Nobelovi ceny míru. Lidé se zdravým rozumem by to měli chápat jako to největší varování prapodivného vývoje. Měli by se zamyslet nad tím, zda třeba Spojené státy americké nebojují jen ve vlastním zájmu. Protože „silná“ Amerika potřebuje „silného“ nepřítele a v jisté agonii se snaží udržet si zdání velmoci. Postupuje tvrdě, nepotřebuje skutečné spojence, jen ty, kteří se pokoří. Zájmy Evropy jsou akceptovány jen potud, pokud odpovídají zájmům USA. Jistě, že se dá na tomto „spojenectví“ i z evropského pohledu vydělávat. Ovšem, zda to je dobrá investice do budoucnosti, je těžko odhadnout. V historii lidstva totiž takový vývoj často končil ve slepé uličce, kde se jediným východiskem stalo válečné střetnutí.