Pane Babiši, vaše firma mi nahání strach!

Přiznávám, že se možná jedná o jen zcela podvědomý reflex. Prostě takové varování vycházející z mého nitra, které se již muselo vyrovnat s mnohou nemilou situací, jež nám připravuje život bez toho, abychom na ni byli připraveni. V podstatě je to živočišný reflex, který nás upozorňuje na nějaké nebezpečí, aniž by bylo na první pohled zřejmé. Je to také ale výzva k přemýšlení a úvaze.  

Jistě nemám nic proti tomu, aby naše úřady a státní organizace pracovali efektivně. Jen bych rád, aby v nich mohli pracovat lidé a ne roboti. Víte, lidské chyby jsou mnohdy milé, mnohdy i tragické, ale patří k životu. On totiž každý bezchybný člověk je v podstatě podezřelý. A když se tak dívám na Vaši personální politiku, tak mám pocit, že uctíváte právě jen bezchybné a poslušné roboty. A ty chybující lidi odstraňujete nemilosrdně a definitivně. Prostě řídíte vše jako firmu.

Za úvahu také stojí, že existuje mnoho velice úspěšných firem, které dosahují skoro astronomických ekonomických výsledků. Když se ale setkáte s jejich zaměstnanci, tak jsou to mnohdy lidské trosky. Třesou se strachy o práci, pijí a nebo berou drogy, neodváží se být nemocní. Jsou také úspěšné firmy, které ale pravidelně propouštějí tisíce zaměstnanců, prostě je nepotřebují. A pak jsou i malé podniky, docela dobře se drží při životě, nic moc, ale osazenstvo se ještě dokáže smát a práce jim dělá radost.

Je také nemnoho světových koncernů, které přežívají jen díky tomu, že plně ovládají politiky a diktují jim podmínky. Jejich šéfové tvoří uzavřenou a pro veřejnost neznámou společnost vyvolených. Charakterizuje je jedno: Mají vše pod kontrolou. A tak ve mně hlodá myšlenka, zda jste se také nevydal po této cestě. Jistě, nyní hovoříte jen o kontrole účtenek a honíte se za zloději. Nejsem si jist, zda u toho zůstane.

Při Vašich personálních změnách často padají hesla jako: Manažerské schopnosti a tah na branku. Přesně tak to stojí v nemnoha firemních inzerátech. Nesnáším tato hesla. Já si je totiž překládám podle svého. A v mém podání znějí takto: Chceš být také žralokem? U nás máš šanci! A to vše v bazénku, který je plný rybiček. Já osobně nazývám takovou vodní nádrž lidskou společností. A ty malé rybičky jsou pro mne takzvanou střední vrstvou, která je páteří zdravé sociální ekonomiky a zásadním prvkem demokratické společnosti.

Víte, ve starých firmách byl velmi důležitou osobou prokurista. Ten věděl o každém groši. Ale ve své podstatě měl ve firmě jen hlas poradní, či nabádavý a možná i hrozící. Ale nikdy neměl to poslední slovo. To bylo výsadou šéfa. A já si teď nejsme jistý, jakou roli to vlastně hrajete v našem společenském a politickém životě. V poslední době to totiž vypadá tak, že Vaším cílem je absolutní kontrola. Přiznám, že jsem trochu přičuchl k Vašemu hnutí. Byl jsem i na takových malých zasedáních. Kritika byla nepřípustná, respektive jsem byl vždy důrazně upozorněn na to, že se jedná o direktivy shora o kterých se nediskutuje. Patřím ke generaci, které toto něco připomíná.

A tím posledním podnětem k těmto všem úvahám a definitivnímu pocitu strachu bylo Vaše poslední rozhodnutí, že ministrem spravedlnosti bude takový mladíček. A právě s manažerskými vlastnostmi a tahem na branku. Je mu teprve 32 let a zaručeně neví co to vlastně společensky znamená. Z mého pohledu mu totiž ještě teče mléko po bradě. Pravda, při své odborné praxi se již pravděpodobně obeznámil se všemi triky jak je možno druhé a případně i stát podvádět.

Vyzařuje z něj touha vše neřestné vymítit zákonem. Zcela podle Vašich přání. Jeden z mých advokátů mi dal před mnoha lety poučení. Řekl mi: Já vás ochráním od toho, aby vás někdo připravil o vaše práva. To ale neznamená, že vám pomohu ke spravedlnosti. Nikdy jsem jeho slova nezapomněl. A teď jsou zase živá. Ano, jsem naivní a očekávám od ministra spravedlnosti, že se dokáže s morální převahou povýšit nad zákon, pokud by docházelo k nespravedlnosti vycházející ze zákona.

Při vší fantazii si nedokážu představit, že by toho Váš kandidát byl schopen. K tomu mu prostě chybí životní zkušenost a určitá moudrost. Takže mu nezbývá nic jiného, než Vám úslužností projevit vděk. Místo toho, aby Vás, podle mých asi mylných představ, spíše kontroloval a držel na uzdě. Jste přeci jen ministrem financí. Nic víc, nic míň.

Ono totiž mnohé politické hnutí, které proklamovalo pořádek, bojovalo proti nešvarům, trestalo vyžírky, odsouvalo neschopné a tlačilo do popředí vyvolené, skončilo tak, že vytvořilo černé skvrny na stránkách lidských dějin. Nechci, aby se to opakovalo. Nebylo by mi ale nic milejšího, než  abych se ve svých úvahách mýlil. Také jsem již na počátku přiznal, že můj strach je to jen takový nepříjemný pocit. Bohužel jsem ho ale doposavad nedokázal rozumem potlačit.