Kdysi jsme byli Švejkové, dnes jen tajtrdlíci!
Skutečně nechápu, proč bychom se měli kvůli tomu mlátit hlava nehlava. Jsme přeci docela malinkatý nárůdek a když se podíváme do historie, tak se nám ne vždy vedlo být samostatní. A když, tak přeci jenom v nějakém tom „přátelském“ vztahu. A kdybychom ještě trochu více přemýšleli, tak bychom možná dospěli k názoru, že toho přítele nemusíme zrovna milovat navždy.
Nemusíme ho totiž vůbec milovat. Je to takové manželství z rozumu, jak se říká. V současné době to vypadá tak, že je přeci jenom lepší být nakloněn těm vládcům v Bílém domě. Nejsou to zrovna svatoušci, dělají i mnoho nesmyslů. Vedou občas i nesmyslné války, za které pak musíme platit, ale přeci jenom se také snaží sem tam něco poopravit. Tedy tam, kde se opravdu utnuli.
Třeba s tím islámským státem, který je produktem politiky USA. No, snad to nějak napraví, jde to opravdu na jejich účet. Stejně tak i celková destabilizace arabského světa. Je to trochu nebezpečný experiment. Jenže USA chtějí být i nadále považovány za velmoc. Již ji sice ne zrovna jsou, ale pořád v to věří. Takže já bych na ně stoprocentně nesázel. Ale, jak říkám, pokud nemohu být neutrální, tak bych ještě zůstal na jejich straně.
A ten konvoj bych nechal, pokud možno v tichosti projet. Je to totiž jediná možnost, jak ukázat alespoň trochu „samostatnosti“ v tom dnešním polticky nesamotném světě. Ale co děláme místo toho? Hned se začněme dělit na milovníky či nenávistníky té či oné mocenské soustavy. Jako bychom nevěděli, že to v podstatě nehraje žádnou roli. Vyjma u hospodského stolu.
Ten asi milujeme ze všeho nejvíce a tak ovládá pomalu i naše media a já se obávám, že se začíná i zakořeňovat do našich myslí. Nevím, kde se v nás vzal ten masochismus s jakým dokazujeme celému světu naši malost. Každým dnem jen ukazujeme, že ztrácíme i tu poslední špetku hrdosti. Právě tu suverenitu, která z nás po dlouhá staletí dělala společnost, která byla ostatním světem respektována. A to za každé nadvlády a každého režimu.
Jsme jako plachetnice, která se podvolí každému větérku. A pokud nevane, tak foukáme ze všech sil sami do plachet. Máme strach vyhodit kotvu. Prostě se zastavit a v klidu popřemýšlet, kam to vlastně chceme. Možná, že je to právě ta pro nás nezvyklá svoboda, která nás rozpolcuje a neumožní nám sjednotit se v našich touhách a životních cílech.
Ano, dnešní globální svět nás občas nutí stát na té či oné straně. Není však důvodu nezůstat hrdý a vzpřímený. Nemusíme se plazit po kolenou jako na dětském pískovišti a přitom ještě jeden druhému ničit bábovičky. Konečně bychom měli pochopit, že pokud se jedná o naše svobody, že období mateřské školky je za námi. Konečně bychom si měli uvědomit, že jsme dospělí a ještě stále máme právo rozhodovat o naší budoucnosti. Můžeme to ovšem i přenechat jiným. V podstatě by i to bylo svobodné rozhodnutí.
Michal Kotyk
Trump, Johnson, Putin…
Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.
Michal Kotyk
Vždyť milovat diktátory je tak snadné!
A hlavně pohodlné, posiluje duši a dává pocit podílet se na moci, která jednoho povyšuje nad druhé. Je to přímo lákavé, a tak není divu, že se v každé společnosti najde mnoho těch, kteří jsou ochotni „hajlovat“.
Michal Kotyk
Diskuse nebo pindání egomanů?
Upřímně přiznám, že „pracovní úsilí“ poslanecké sněmovny v posledních hodinách nesleduji. Nemám rád žvanění. Celý život jsem byl placen za skutečně vykonanou práci, „veledůležitým“ poradám jsem se vyhýbal.
Michal Kotyk
Nová vláda, nové srandičky!
Už nevím, zda mám plakat, zda se rozčilovat, zda si pořídit dle rady pana prezidenta kalašnikov, či se možná oběsit, anebo se dívat na vše jako na podivnou divadelní hru psanou sice amatéry, ale věrně popisující absurditu dneška.
Michal Kotyk
Budování socialismu aneb boj proti covidu!
Je mi líto, ale je to paralela, kterou nemohu jen tak opominout. Budování „lepší“ společnosti byla dobrá myšlenka, jenže jaksi nefungovala. Současné „ideologické“ pojetí boje proti onomu viru, má pro mne stejnou hodnotu.
Michal Kotyk
Jeden nevyřčený novoroční projev
Hnán možná vlastní ješitností, ale i touhou slyšet novoroční projev, který by ve mne vzbudil touhu začít nový rok s myšlenkou naplněnou tolik nezbytným optimismem, jsem se rozhodl si napsat sám pár řádek, které by mne uspokojily.
Michal Kotyk
Je snad zdravý občan veřejným nepřítelem?
Ano, mám již takový pocit. Více méně nefiguruje ve všech těch statistikách, které se nám snaží občas mylně a tendenčně objasnit, jak to s námi vlastně je. Ke slovu se dostane málo, mnozí mají pocit, že by jen kalil vodu.
Michal Kotyk
EU: Plácati ženské po zadku se nesmí!
Nu tak nějak bych zevšeobecnil zákonodárné starosti našich velmi dobře placených, tedy spíše přeplacených, zástupců občanstva, kteří se občas dostali do této záviděníhodné pozice díky ne zrovna rozumné volbě lidu evropského.
Michal Kotyk
S USA na věčné časy!
Tak nějak vnímám propagandu mnohých obdivovatelů „amerického zázraku“. Kdysi tomu bylo jinak, ta věčnost ležela na východě. Ale časy a ideologie se mění, není to nic nového a asi to patří k lidským dějinám.
Michal Kotyk
Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?
Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.
Michal Kotyk
Václav Havel? Jó, myslíte toho mrtvýho?
Přiznám, že ten slogan „10 let bez Václava Havla“ na mne působí poněkud podivně, ba přímo podezřele. Když se totiž zaposlouchám do šumu veřejného mínění, tak to pro mne zní jako třeba „30 let bez komunismu“.
Michal Kotyk
Jsme my občané již jen kanónenfutr?
Ceny energií rostou a vlády se diví? Já se zase divím, že se diví. A pak se divím, že ti postižení občané nevezmou klacky a vidle, aby ty vlády ručně poučili o tom, že ten jejich údiv je čisté farizejství.
Michal Kotyk
Může poslušný občan zapříčinit kolaps státu?
Podle mého ano. A naopak ten neposlušný se může přičinit o to, aby stát i nadále fungoval. Pochopitelně, že tím míním hlavně společnost jako celek. A přitom se ani nedomnívám, že bych nabádal k anarchismu.
Michal Kotyk
Bude hůř! Zvolíme cestu osvěty nebo psychoteroru?
Již po mnoho měsíců si kladu tuto otázku a jednoznačnou odpověď nenalézám. V obou případech je to nátlak na psychiku jedince, protože i ta „osvěta“ si osvojila formu prapodivné jednoznačnosti obsahu.
Michal Kotyk
Politici: Hot nebo čehý?
Když sedíte na kozlíku a v ruce máte opratě tak platí celkem jednoduchá pravidla. Zatáhnete za tu pravou a křiknete hot a kůň zatočí doprava, zatáhnete za levou a křiknete čehý a kůň jde doleva.
Michal Kotyk
Ano, paní Jílková, jsem veřejný nepřítel číslo jedna!
Smutné to poznání. Dostal jsem jako občan slovo, ale se zlou jsem se potázal. A nejvíc mne naštvalo, že jsem si to i předplatil. A tu mne v mé „nepřátelské“ mysli napadlo, zda ČT vůbec moje peníze potřebuje.
Michal Kotyk
Cenzura je nevyzpytatelná mrška
I přes to, že sebou nese celkem negativní nádech čehosi špatného, je v kulturních společenstvích tolerována. Může totiž sloužit jako norma i pro dosti vysoké nároky na morální a etické principy.
Michal Kotyk
Je již šarlatánství povoláním?
Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.
Michal Kotyk
Že by VUML ještě existoval?
Naivně jsem se domníval, že nikoliv. Nicméně jsem poslední dobou na pochybách. Chování mnoha politiků a osob veřejných totiž nasvědčuje opaku. Je zde najednou mnoho „činitelů“, kteří splňují určitá kritéria.
Michal Kotyk
Aha, my máme dokonce ústavu?
Pokládám za celkem prospěšné, když nám to budoucí vláda připomíná. Ano, pro mnohé to bude asi těžké poznání. Mám totiž dojem, že ji doposavad mnozí pokládali za listinu zmatených a lidu neprospěšných myšlenek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 607
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1544x