Ví ještě ředitel ČT o čem mluví?

Vlastně asi zbytečná otázka, minimálně pro většinu ještě kriticky uvažujících diváků ČT, které každý den tak pilně produkuje.

Já bych to ale rozšířil o podezření, že už ani neví, že šéfuje veřejnoprávní televizi. Snad se toto označení usídlilo v jeho povědomí jen jako logo časů minulých. Takový smutný relikt dob již překonaných. Je to poznat podle toho jak reaguje, když se někde začne hovořit o poplatcích, které jeho již asi „soukromou“ firmu drží na životě.

Tak  jako ten poslední návrh některých poslanců, že by se měl ještě více rozšířit počet těch, kteří budou od této povinnosti osvobozeni. Hned na to popuzeně reagoval, že by tím ČT přišla o 730 miliónů ročně. Moc tomu číslu nevěřím, nejsem ochoten to zjišťovat, ale hrubým odhadem by se muselo jednat o osvobození více než 10 procent součastných plátců, což nepokládám za věrohodné, ale budiž.

Nezajímá mne to také z toho důvodu, že poplatek 135 korun za měsíc nepokládám opravdu za drastický vzhledem k tomu, co ČT přes veškerou oprávněnou kritiku dodává na mediální zábavě. V podstatě je to jeden lístek do  kina. A díky tomu, že prapůvodní televizní produkce, byla dobrá a  kvalitní, je neustále možné v rámci těchto peněz přeci jenom částečně uspokojit občana v jeho touze po kvalitní kultuře.

Více mne však zaráží poněkud nevhodná argumentace pana Petra Dvořáka. Hned si totiž vzpomenul na to, že ty chybějící milióny se rovnají nákladům televize na výrobu zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů. Jak taktická a diplomatická poznámka! Jak vidno vůbec nemá ponětí, že právě píchl do vosího hnízda.

Se vší pravděpodobností netuší, že se jedná o tvůrčí oblast, kterou diváci kritizují skoro každý den, vyjadřují nespokojenost a mnohdy se i podílejí na různých spikleneckých teoriích, kde se diskutuje o tom, kdože to vlastně politicky ovládá ČT. Domnívám se, že se mýlí. Ten který vládně ČT není nikdo jiný, než právě pan Petr Dvořák, který se obklopil věrnými stejně uvažujícími hrobaři české televizní kultury.

V jeho argumentaci se pochopitelně neobjevila obhajoba veřejnoprávní televize jako takové, jen pouhá výhružka, že bude muset omezit produkci. Již tento fakt dokazuje, že jsou mu cíle veřejnoprávního média více jak neznámé. Že jen dal další argumenty těm, kteří usilují o zrušení povinných poplatků a tím i likvidaci té poslední naděje občanstva, že by u nás tolik potřebná mediální instituce, sloužící jako základní měřítko kulturních a morálních hodnot, ještě mohla existovat.

Na druhé straně však velmi oceňuji vždy tak „upřímná“ prohlášení ředitele ČT, který takovými výroky již nikoho nenechává na pochybách, že tato „firma“ se nachází ve stavu, který začíná být společensky škodlivý a občanstvo by to nemělo akceptovat. Avšak v návalu hněvu zrušit veřejnoprávní televizi jenom proto, že se nám nelíbí způsob jakým je vedena, nepřinese řešení problému.

Ještě pracují v ČT lidé, kteří přistupují ke  společensky důležité mediální tvorbě s plnou odpovědností. Dokazují, že to ještě nevzdali a nejsou ochotni slevit z morálních hodnot, které jsou jim vlastní. Vytvářejí však již pomalu ojedinělé pořady a v celkovém kontextu a neproporcionální záplavě desinformací začínají působit jako anachronismus, či dokonce přežitek. V podstatě to co se snaží sdělit veřejnosti je přehlušeno absolutní převahou „konkurenčních“ mediálních forem, které často slouží jen k zakrývání bezobsažnosti. Jedná se přitom o zvláštní formu podbízivosti a pokusu podřídit se vkusu diváka. Odpovědnost za to nesou mediální „experti“ v ČT. Že tím v mnoha ohledech jen prohlubují nedůvěru diváků je nevzrušuje. Pochopitelně ani to, že občan přestává informacím ČT věřit.

A já se obávám, že tito poslední bojovníci, kteří se snaží o záchranu společenských hodnot, nemají šanci na přežití. Je zde nebezpečí, že je masová, nekvalitní  a mnohdy přímo amatérská tvorba právě v oblasti zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů jednoho dne vytlačí zcela na okraj programových plánů a vysílacích časů. A nebude to dlouho trvat, kdy je tyto síly zcela spolknou, aby je přežvýkaly a vyplivly v podobě prapodivných mediálních výtvorů, které se plně podřídí tržnímu uvažování mediálních vládců, kterým je vzdělané občanstvo trnem v oku.