Jak poznati hloupého novináře!

10. 02. 2016 9:19:53
Vím, že to již každý občan zvládá sám, ale přeci jenom se pokusím načtrtnout pár bodů, které by mohly přinést trochu jasnější přehled, či dokonce sloužit jako měřítko.

Popudem k tomuto „odbornému“ textu bylo shlédnutí včerejšího Interview ČT24. Obětí měl být předseda ODS pan Peter Fiala, smlsnout si na něm chtěla paní redaktorka Světlana Witowská. Nemyslím, že by si zrovna pošmákla. Prostě podcenila protivníka a sousto se jí často příčilo v hrdýlku.

Nemám ODS moc rád a jejího předsedu beru s rezervou. Bohužel jsem včera musel být na jeho straně. Již se mi to stalo mnohokrát, že mne ČT donutila litovat politických protivníků včetně těch, které bych mnohdy raději trochu přiškrtil, než s nimi diskutoval. Neustále se pídím po tom, zda se zde ze strany ČT jedná o skrytý záměr, či do nebe volající amatérismu, tedy hloupost. Přikláním se ale k tomu poslednímu.

Jak se pozná hloupý redaktor? Zde několik postřehů podložených životní zkušeností a přímým stykem s podobnými osobnostmi mediálního světa.

Důležitým rysem je schopnost veřejnost nekompromisně seznamovat s vlastní nevědomostí mnohdy hraničící s naivitou. Je to většinou doprovázeno i neschopností nejen sebereflexe, ale i absolutní rezistencí k jakýmkoli radám či poučením.

K tomu se připojuje touha po obrazové prezentaci vlastní osoby, což je základní cíl všeho snažení. Je možno dokázat, že inteligence redaktorů s tím přímo souvisí. Ti nejinteligentnější novináři působili vždy v novinách, poněkud slabší v rozhlase a ti ostatní se vždy snaží uplatnit v televizi. Prostě se jim strašně libí být na ulici zdraven. Kupodivu ne být fackován, ale to je jiná kapitola.

Touha být na obrazovce je spojena s pudem, který je nutí být „při tom“ za každou cenu. Je tedy pravidlem, že často stojí ve špatný čas na špatném místě. Ani zde neexistuje šance je přesvědčit o absurdnosti takového počínání. V extremním případě však na to doplácejí životem. Přesto, či právě proto, si přisvojují označení hrdinů.

Dalším důležitým charakteristickým rysem je neustálá touha hledat odpovědi na otázky, které každý rozumný člověk považuje za nezodpověditelné. Libují si v tom a domnívají se, že tím zpovídaného – většinou politika – zahánějí do úzkých. Většinou se takovou otázku snaží neustále opakovat. Největším nebezpečím je pro ně v takové chvíli omezený vysílací čas, či neskonalá trpělivost tázaného. Málokdy se bohužel stane, že „oběť“ prostě vstane a odejde, což ale bývá velmi účinný výchovný prostředek. Hloupě se ptát není totiž z pohledu provozovatele média tak hrozné, jako s vytřeštěnýma očima sedící opuštěný redaktor zírající do kamery.

Neméně zajímavé je také pozorovat, že mnozí redaktoři kladou tak obšírné otázky, že divák ztrácí přehled kdo se koho vlastně ptá. Ty nekonečné slovní proudy většinou obsahují veškeré vědomosti dotyčného novináře, který se tímto snaží přesvědčit veřejnost o vlastní fundovanosti a od protistrany čeká na slova obdivu. Problém je, že pokud se tak nestane, tak mnohdy veřejně dokáže jen vlastní hloupost. I zde je novinářský aktér rezistentní k jakékoli nápravě a zkouší to znovu a znovu.

Celkem nepříjemnou vlastností mnou popisovaných redaktorů je neustálé skákání do řeči pozvané osoby s pokusem ho manipulovat podle často mylných dramaturgických představ o potřebách mediálního trhu. Působí to sice dynamicky a angažovaně, přesto je to základní projev arogance a neslušnosti. Situace, kdy je takové jednání opodstatněné a opravdu na místě jsou řídké, ale posouzení nutnosti takového počínání často přesahuje inteligenci a vzdělání redaktora.

A to nejlepší nakonec. Z celého právě z inscenovaného hašteření je všem jasné, že se divák a zvědavý občan zase nic nedověděl. Korunu tomu ale ten hrdinný redaktor bojující za poznání pravdy nasadí tím, že při slovech na rozloučenou dá nejen mimikou tváře ale i intonaci zcela jasně najevo, že veškerou vinu nese zpovídaný host, který se nedržel předem připraveného konceptu tak pečlivě vypracovaného snaživým adeptem novinářského umu.

To tedy několik málo postřehů a charakteristik „osobností“ mediálního života. Vím, že pro mnohé jen nosím dříví do lesa. Ale možná, že tato objasnění pomohou těm sebekritickým divákům, kteří si nevěří, že by bylo možno hvězdy novinářského řemesla takto posuzovat. Nepíši to jen jako divák, ale jako přímý aktér novinářského světa.

Rád bych také poněkud oponoval všem spikleneckým teoriím. Věřte, jedná se většinou o tu klasickou lidskou hloupost. Jediné spiknutí tkví jen v tom, že se tak děje za souhlasu odpovědných šéfů, kteří si v tom libují a podobné „osobnosti“ na televizní obrazovce prosazují. Důvod je také jednoduchý. Nemohou si dovolit zaměstnávat prapodivné novináře, kteří by je jak vzděláním tak inteligencí převyšovali.

Doufám tedy, že pokud se rozhodnete zase shlédnout příští Interview ČT24, tak vám má slova dopomohou ubránit se třeba infarktu. Opravdu nesmíte k takovým pořadům vždy přistupovat s touhou po novém a informativním. Jde přeci jen o takovou neškodnou zábavu, kterou jste si donuceni zákonem předplatili.

Autor: Michal Kotyk | středa 10.2.2016 9:19 | karma článku: 32.00 | přečteno: 1092x

Další články blogera

Michal Kotyk

Trump, Johnson, Putin…

Opravdu zajímavé postavy současných dějin. Pokud by se jednalo o minulost, tak by to byl námět pro velkofilmy ala Hollywood. Smutné je, že se tito „hrdinové“ zásadním způsobem míchají do našeho života, ba dokonce ho i ohrožují.

8.7.2022 v 11:47 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 426 | Diskuse

Michal Kotyk

Vždyť milovat diktátory je tak snadné!

A hlavně pohodlné, posiluje duši a dává pocit podílet se na moci, která jednoho povyšuje nad druhé. Je to přímo lákavé, a tak není divu, že se v každé společnosti najde mnoho těch, kteří jsou ochotni „hajlovat“.

14.4.2022 v 10:28 | Karma článku: 15.07 | Přečteno: 413 | Diskuse

Michal Kotyk

Diskuse nebo pindání egomanů?

Upřímně přiznám, že „pracovní úsilí“ poslanecké sněmovny v posledních hodinách nesleduji. Nemám rád žvanění. Celý život jsem byl placen za skutečně vykonanou práci, „veledůležitým“ poradám jsem se vyhýbal.

13.1.2022 v 10:39 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 503 | Diskuse

Michal Kotyk

Nová vláda, nové srandičky!

Už nevím, zda mám plakat, zda se rozčilovat, zda si pořídit dle rady pana prezidenta kalašnikov, či se možná oběsit, anebo se dívat na vše jako na podivnou divadelní hru psanou sice amatéry, ale věrně popisující absurditu dneška.

10.1.2022 v 8:43 | Karma článku: 43.98 | Přečteno: 5626 | Diskuse

Další články z rubriky Média

Jaroslav Herda

Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.

Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.

28.3.2024 v 7:22 | Karma článku: 16.39 | Přečteno: 558 |

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3849 | Diskuse

Jan Pavelec

ČT je hlásnou troubou pětikoalice

Je to zjevné ze způsobu vedení TV debat, z otázek, kterou jsou kladeny, z odpovědí, které jsou souhlasně rozvíjeny nebo naopak nesouhlasně ostrakizovány, a hlavně z témat, která jsou nastolována nebo naopak zcela ignorována.

9.3.2024 v 9:35 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 368 |

Jaroslav Herda

Do politiky často vstupují pohádky, někdy i drogy.

Když děti politiků experimentují s drogami, mohou nastat nečekané situace, však v tomto případě, v samém závěru příběhu, je droga jako příčina nedorozumění nakonec vyloučena. I nedorozumění.

4.3.2024 v 23:45 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 226 | Diskuse

Jiří Turner

Prima zprávy

Pamatuji, jak za bolševika byla média přehlídkou vítězství, úspěchů, pozitiv a jistot. Dnes jsou to katastrofy, neúspěchy, hrozby, varování, katastrofální vyhlídky a prognózy vyvolávající strach, nejistotu, zklamání a skepsi.

4.3.2024 v 14:27 | Karma článku: 30.53 | Přečteno: 796 | Diskuse
VIP
Počet článků 607 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1543

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...