Nikdy se nebudeme chovat jako Izrael!

23. 03. 2016 9:28:21
Velmi často je v souvislosti s bojem proti teroru dávána tato země jako příklad. Je poukazováno na odhodlanost, přímost a nekompromisnost.

Jistě existuje mnohé, co bychom se mohli přiučit. Ale nikdy nemůžeme postupovat stejným způsobem, nikdy nebudeme tak efektivní. Odpověď je jednoduchá. Stát Izrael bojuje o svou existenci již od roku 1948. Prožil si i několik válek, které skončily vítězstvím. A teror je něco, s čím každý obyvatel této země vyrůstá a doprovází ho po celý život. Bohužel dodnes.

My se tomu všemu ještě musíme asi učit. Je to tragické a neradostné. Neustále se tomu poznání bráníme, nechceme ho brát vážně. Nepatří do naší kultury a nehodí se k naší představě o civilizované společnosti. Bláhově se domníváme, že v boji proti terorismu nám pomohou nějací politici. Většinou ti, které nevolíme. Prozatím. Jsem tomu rád, protože se bojím samozvaných hlasatelů konečného vítězství.

Izrael vznikl jako stát, který zaručuje absolutní bezpečnost svým občanům. Jistě v prvé řadě židovského původu. To je jeho základní priorita. A jak je to u nás? Nijak. My jen neustále hledáme svou vlastní tvář. O právo na existenci sice nepochybujeme, ale pořád nevíme, jak by měla vypadat. Utápíme se v teoriích, ve snech, v nesmyslných politických střetnutí o každou prkotinu.

Neexistuje moment, kdy se dokážeme sjednotit. Každý bojuje za jinou představu, ideologii, ale nikdy se neostaneme k tomu, abychom si ujasnili, co je předpokladem pro naši fyzickou existenci jako státu a civilizace. Jsme rozhádaní, bojujeme sami proti sobě. Na posouzení nebezpečí, které nám hrozí z venku, nemáme žádný čas.

I Izrael je stát, jehož společnost je plná rozporů. Zatím jsem nepoznal zemi, kde by vnitřní napětí bylo tak silné, jako právě zde. Existuje tisíce priorit. Sami o sobě říkají, že když se sejdou dva Židé, tak již existují tři názory. To mohu jen potvrdit. Ale ne v jedné oblasti. Pokud jde o život a přežití. V ten okamžik jsou jednotní. Zachování života má tu největší prioritu, je to stabilní a neměnná hodnota pro morálku společnosti.

Není proto divu, že tato společnost produkuje politiky, kteří tyto hodnoty uznávají a dokáži je obhajovat. Pokud je existence státu ohrožena, mohou se spolehnout na to, že občané stojí za nimi, dostane se jim plné podpory. Respektive naopak, občané se mohou spolehnout, že politici jsou na jejich straně.

Takže pokud se u nás někdo domnívá, že je nutno „objevit“ a volit nějakého osvíceného politika, který nás zachrání, tak se dopouští tragického omylu a riskuje ještě větší nebezpečí pro naši existenci, než tomu je u politiků současných. Nesmíme si totiž nalhávat, že ti „nahoře“ nejsou obrazem složení společnosti, že jejich myšlení neodpovídá chování občanstva. A to i přes veškerou kritiku volebního systému.

Jestliže tedy máme „zbabělé“ politiky, tak je to tím, že jsem sami zbabělí. Jestliže se domníváme, že oni jen kecají a nic nedělají, tak je to možná u nás již zvykem. Boj proti teroru také vyžaduje celkem pevný charakter a notnou dávku civilizované morálky. Ode všech. A v prvé řadě od každého občana. K boji proti teroru není zapotřebí volební většiny, ale schopnost se ujednotit na základních hodnotách ve společnosti a jejich prioritách.

A to je něco, co se nedá vyřešit jednoduchou alibistickou a většinou naivní volbou. Jestliže chceme v boji proti teroru obstát, musí se o to snažit každý z nás. Není to totiž jen otázka vojenské síly, ale otázka silného charakteru. Konečně pochopit, že síla státu je výrazem postoje občanů, kteří jsou ochotni bojovat za stejnou myšlenku pokud jde o právo na existenci.

Jinak řečeno. Než vytáhneme do boje, tak bychom si měli ujasnit proti komu. Kdo je opravdu náš skutečný nepřítel? V současné době jich máme tolik, že případný boj je zcela zbytečný. Dopřáváme si dokonce i ten luxus, že si nepřátele vyrábíme uměle. Většinou pomocí nějakých chorobných politických ideologií. Vyžíváme se ve všech možných sociálních a společenských experimentech. A to je ten poslední důkaz, proč se nikdy nebudeme chovat jako Izrael.

Občané tohoto státu neměli nikdy šanci a možnosti experimentovat. Byli si plně vědomi toho, že by to přineslo jen jejich zkázu.

Autor: Michal Kotyk | středa 23.3.2016 9:28 | karma článku: 26.89 | přečteno: 902x

Další články blogera

Michal Kotyk

Není okupace jako okupace

Je mi smutno, ale spíše mne popadá vztek. Již druhým rokem nás mediální tvůrci zaplavují vzpomínkami. Oslavovali jsme tatíčka Masaryka a v dnešních dnech jsou nám přibližovány tragické březnové dny roku 1939. Nic proti tomu.

15.3.2019 v 8:12 | Karma článku: 32.13 | Přečteno: 806 | Diskuse

Michal Kotyk

Strukturální revoluce nejen v ČT!

Mám podezření, že vedení naší veřejnoprávní instituce potajmu provádí zásadní programové změny. Je těžké je odhalit, protože programově obsahová náplň ČT je v evropském pohledu ojedinělá, nezvyklá a možno říci specificky česká.

14.3.2019 v 11:29 | Karma článku: 33.18 | Přečteno: 1012 | Diskuse

Michal Kotyk

Tak ČSSD nás zachránila!

To alespoň tvrdí její vůdci. Aha. Nepozoroval jsem ale, že by se někdo topil. Tedy vyjma našeho premiéra. Pravda, žijeme v nechutném morálním marastu, ale z toho nás ta dobromyslná strana netahá, spíše ho jen prohlubuje.

26.11.2018 v 10:24 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 598 | Diskuse

Michal Kotyk

Demokracie? K čertu s ní!

Už bezmála třicet let se potýkáme s touto zavádějící myšlenkou, která nám nabízí údajně fungující vládní systém. Co to přineslo? Nic? Ne tak docela. Vládnou nám dva muži, kteří přesně znají cestu k lepším zítřkům. A jsou neomylní.

23.11.2018 v 12:17 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 601 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Švejk ani prezident se omlouvat nemusejí

„Člověče, Švejku, co vy tady?“ podivil se Bretschneider, když usedl ke stolu, kde poklidně popíjel oslovený štamgast.

15.10.2019 v 11:19 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 136 | Diskuse

Karel Januška

EU a občané ČR

Vybudovat z Evropské Unie takovou organizaci, ve které by se občané každého státu cítili spokojeně, je velký a patrně neřešitelný problém.

15.10.2019 v 9:14 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 105 | Diskuse

Zdeněk Macura

Měli bychom poslat naši armádu do Sýrie pomoci Turkům, naším spojencům

Naše republika je součástí NATO a Turecko taky, tedy jsou to naši spojenci. Proč naši vojáci jim nejedou pomoci? Copak nesdílíme stejné hodnoty ? Určitě by Turci přece byli rádi.

15.10.2019 v 3:21 | Karma článku: 29.90 | Přečteno: 1016 | Diskuse

Pavel Ponec

O turecké invazi a dílu odpovědnosti EU

Pod záminkou boje proti terorismu překročila minulý týden ve středu (8. 10. 2019) turecká armáda vyzbrojená německými tanky Leopard severní hranici svrchovaného státu Sýrie.

14.10.2019 v 22:22 | Karma článku: 25.92 | Přečteno: 563 | Diskuse

Jan Dvořák

I bez balené vody lze uhasit žízeň, navíc zdravě!

Kvapem se blíží doba, kdy má být odzvoněno balené vodě a kdy se opět vrátíme k osvědčené praxi už z předminulého i minulého století, tedy k vodě z kohoutku.

14.10.2019 v 18:21 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 327 | Diskuse
VIP
Počet článků 461 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1585

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 

Najdete na iDNES.cz