Bát se nacionalismu znamená bát se sám sebe!

29. 03. 2016 7:33:10
Je to snad trošku překořeněný slogan? Nemíním. Spíše prubířský kámen vlastního svědomí a neodvratná zkouška evropské civilizace.

Zaručeně je takové téma poněkud zvláštní potravou pro politiky. Jedni ji hltají, druhým dráždí žaludek a pokládají ji za nestravitelnou. Ale ponechám je stranou, jsou v područí výzkumů veřejného mínění, které jsou barometrem jejich popularity. Jejich vlaječky se stejně vždy otočí po větru.

Ona je to spíše otázka pro každého z nás. Každý se musí ptát sám sebe jaké by to bylo, být najednou nacionalistou. Mnohé trochu zabrní, mají pocit jakoby oblékli cizí kůži. Není divu. Historie dala tomuto pojmu takovou prazvláštní příchuť. V nedávné minulosti se ideologie národní hrdosti spojená s nadřazeností rasy stala hrozbou.

Takže dáme raději od toho ruce pryč? Budeme to považovat za žhavé železo? Jistě, že to lze, ale nutno zvážit, zda přitom něco nezrazujeme. Zda tím nepřiznáme, že se vlastně v historii vůbec nevyznáme? Hlavně v té vlastní. Není lepší se trochu zamyslet a být upřímný sám k sobě. Co je špatného na tom být hrdý na zem, kde se jeden narodil?

Ano, je to v současné době dost krkolomné. Ale přesto to stojí za trochu námahy. Vezměme třeba prohlášení těch, kteří tvrdí, že existuje dobrý a zlý Islám. Jsou to ti, kteří většinou mají něco proti nacionalismu jako takovému. Jenže, když vezmu v úvahu jejich postoj, tak je logické, že musí také existovat dobrý a zlý nacionalismus.

A jestliže tomu tak je, pak opravdu záleží na každém z nás, kterého se chopíme. Zda toho, který je spojen s národní hrdostí, či toho, který se nadřazuje nad ty druhé, které pokládá za méněcenné. Je na nás zda dokážeme jen konstatovat, že ti druzí jsou prostě jiní a že mají stejná práva na život jako my.

Takový postoj je již krůčkem kupředu. Protože pak jen zbývá přemýšlet o tom, jak to zařídit, aby to fungovalo. Za základ bychom asi měli považovat existenci národa. Již toto slovo provokuje mnohé vášnivé diskuse. Nechápu to. Nemíním diskutovat o definici tohoto pojmu. Jen nabídnu pohled do naší historie a položím jen jednu otázku: Co nám umožnilo přežít nadvládu Habsburků?

Přiznám, že jsem v mém školním mládí mnoho obdivu pro snahy národních obroditelů neměl. Asi to bylo tím, že hrdost na naši komunistickou zemi byla nakázána. Ale léta běží, pohled na svět se mění, stejně tak jako vztah k historii. Ano, byly doby, kdy se za národní hrdost bojovalo. Byla léta, kdy se takové myšlenky musely podrobit zákazu. Stejně tak jako období, kdy byla národní hrdost nakázána.

Stojíme tedy před rozhodnutím, jak se na to vše chceme dívat dnes. V podstatě jsou nabízeny a povoleny všechny alternativy. Nebojuje se ale jenom o národní hrdost jako takovou, spíše o to, za co ji máme považovat, jak ji hodnotit. Trochu smutné. Protože se jedná o prostý lidský postoj, který by měl být v každém z nás a o kterém jsme po staletí nikdy nepochybovali. Vypadá to tedy, že se musíme se rozhodnout zda ještě máme potřebu vědět kde žijeme, s kým žijeme a zda to vše má pro nás ještě vůbec nějakou cenu.

Snad by nám při zamyšlení nad národní hrdostí pomohla úvaha nad sklenicí čisté vody. Ono je možno do ní přimísit mnohé. Různě ji ochutit, obarvit, dokonce i zhustit. Vždy je však nutné neztratit míru a přehled o tom, zda tu tekutinu ještě můžeme považovat za vodu. Zrovna tak bychom měli vědět, že když ji budeme jenom neustále zahřívat, tak se promění v páru a zmizí v nedohlednu. Definitivně a nenávratně.

A já mám pocit, že ta naše sklenice vody je přinejmenším zakalená a plave v ní mnohé, co by nemělo. Přefiltrovat radí mnozí „specialisté“ na čistotu. Jejich cílem je tu špínu odstranit. Za každou cenu? Aha, to nám něco připomíná, že? Já bych proto spíše radil trochu odlít a přidat čisté vody. A to bych opakoval tak dlouho, dokud bych nebyl spokojen jak s barvou, tak s chutí.

Jistě trochu pomalejší proces, ale dávající dostatek času k tomu, aby bylo možno po celou tu dobu přemýšlet o vlastním vztahu k nacionalismu. A pokud nalezneme určité vnitřní uspokojení, které je v souladu s morálkou naší kultury, pak už to s tou národní hrdostí nebude žádný problém.

Autor: Michal Kotyk | úterý 29.3.2016 7:33 | karma článku: 15.63 | přečteno: 291x

Další články blogera

Michal Kotyk

Není okupace jako okupace

Je mi smutno, ale spíše mne popadá vztek. Již druhým rokem nás mediální tvůrci zaplavují vzpomínkami. Oslavovali jsme tatíčka Masaryka a v dnešních dnech jsou nám přibližovány tragické březnové dny roku 1939. Nic proti tomu.

15.3.2019 v 8:12 | Karma článku: 32.13 | Přečteno: 806 | Diskuse

Michal Kotyk

Strukturální revoluce nejen v ČT!

Mám podezření, že vedení naší veřejnoprávní instituce potajmu provádí zásadní programové změny. Je těžké je odhalit, protože programově obsahová náplň ČT je v evropském pohledu ojedinělá, nezvyklá a možno říci specificky česká.

14.3.2019 v 11:29 | Karma článku: 33.18 | Přečteno: 1012 | Diskuse

Michal Kotyk

Tak ČSSD nás zachránila!

To alespoň tvrdí její vůdci. Aha. Nepozoroval jsem ale, že by se někdo topil. Tedy vyjma našeho premiéra. Pravda, žijeme v nechutném morálním marastu, ale z toho nás ta dobromyslná strana netahá, spíše ho jen prohlubuje.

26.11.2018 v 10:24 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 598 | Diskuse

Michal Kotyk

Demokracie? K čertu s ní!

Už bezmála třicet let se potýkáme s touto zavádějící myšlenkou, která nám nabízí údajně fungující vládní systém. Co to přineslo? Nic? Ne tak docela. Vládnou nám dva muži, kteří přesně znají cestu k lepším zítřkům. A jsou neomylní.

23.11.2018 v 12:17 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 601 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Michaela Stirner Řeřichová

Technologie devastují dětem mozky, zachrání je vztahy a sebeřízení

Čas, v němž dospělí více než jindy zasouvají dětem technologie hlouběji do batohů, zamykají smartphony ve školních šatnách nebo doma a své svědomí odevzdávají do spárů strachu, za nějž předávají zodpovědnost dětem, se nachýlil.

15.10.2019 v 13:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Machač

Lžou Greenpeace za peníze, nebo…?

Šéf německých Greenpeace Martin Kaiser v rozhovoru uvedl: Kolegové mne informovali, že podstatná většina polské populace by do roku 2030 chtěla úplný útlum uhlí. Výsledky polských voleb dokazují, že jsou jeho slova lež jako věž.

15.10.2019 v 13:06 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 154 | Diskuse

Jiří Turner

Křemílek a Vochomůrka se s politiky nekamarádí

Ta, která jim propůjčila hlas, však byla a je se všemi zadobře. S Husákem, s Havlem, s Klausem i se Zemanem. Tak působí již několik desítek let vztah Jiřiny Bohdalové k nejvyšším představitelům našeho státu.

15.10.2019 v 11:32 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 491 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Každý potřebujeme svého osobního lékaře

Karel Gott měl patrně štěstí, že získal jako svého osobního lékaře prof. Marka Trněného, který se věnoval nejen tělesným obtížím pacienta, ale také jeho psychice.

15.10.2019 v 11:28 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 266 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Nedávno zemřel jeden muž…

Byl milovaný i zatracovaný, oblíbený i neoblíbený. Dokončil pouť po tomto našem světě, a já úmyslně nechci psát jeho jméno, je to zbytečné. Prostě zemřel člověk...

15.10.2019 v 10:52 | Karma článku: 25.15 | Přečteno: 533 | Diskuse
VIP
Počet článků 461 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1585

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 

Najdete na iDNES.cz