Policajtům už nenadávám!

5. 04. 2016 17:36:35
Aby bylo jasno, nemíním tím jednotlivce, kteří se chovají mnohdy hůře, než ti, před kterými by nás měli chránit.

Myslím to všeobecně, takovéto „občanské“ nadávání na uniformované muže zákona. Není v tom strach, ale spíše životní poznání. Pracoval jsem v mnoha zemích a při povolání reportéra, který se pochopitelně převážně zajímá o „politicky“ citlivá témata, bylo střetnutí s uniformou na denním pořádku. Stejně tak jednání s těmito celkem stroze se vyjadřujícími muži. Omlouvám se ženám, ale ty v uniformách, které by mi tu i onde bránily točit něco zakázaného, jsem nepotkal.

Proč tedy nenadávám? Je to jednoduché. Chovali se ke mně vždy tak, jak se chovala jejich vláda k vlastním občanům. Jak se říká, byla to prodloužená ruka zákona. Takže mnozí policisté byli hloupí, arogantní, ukazovali svoji nadřazenost a mou nicotnost. V podstatě i mou bezbrannost. Většinou mně ochránila akreditace, ale dokázal jsem si představit, jak by jednali s „řadovým“ občanem. A tak byla mnohdy jejich aktivita namířena proti občanu bez jediného náznaku jeho ochrany. Byla to ochrana státu a těch mocných.

Když budu upřímný, tak ten nejmenší problém jsem měl s policií v Izraeli. Ne ty první dny, protože při jízdě autem se každou chvilku objevilo modré světlo a já vychovaně uhýbal, či jsem se dokonce pokusil i zastavit. Brzo jsem pochopil, že je to nebezpečné jednání a jsem brzdou provozu přinášející jen nebezpečí.

Ti domácí neuhýbali a ani nesundali nohu z plynu. Ono totiž nejen každé policejní auto jezdilo vždy s výstražným majákem, ale i každé civilní, které řídil policista. A bylo jedno zda byl či nebyl ve službě. Prostě bylo to je znamení všem, občane, pokud bys mne potřeboval, jsem tu. Bylo to opravdu uklidňující.

Jen jednou jsem se s nimi dostal opravdu do sporu. Jel jsem autem a strašně pospíchal s aktuálním materiálem do redakce. A najednou tam byla stojící kolona. Zastavil jsem v řadě aut, uhnout nebylo kam, ani možnost to objet. Šel jsem se tedy podívat, co se tam děje. Ve předu stálo policejní auto napříč a asi dvacet metrů před ním ležel uprostřed silnice baťoh. V Izraeli to znamená, že to může být bomba.

Ptal jsem se, co se to děje, a bylo mi řečeno, že se čeká na pyrotechniky. A že to může trvat i hodinu. Žádné přemlouvaní nepomáhalo a tak jsem nabídl, že se na ten baťoh podívám sám a že mne přitom mohou natočit. Mile se usmáli. To, že bych přitom mohl vyletět do vzduchu, pokládali za mé osobní rozhodnutí. Ale pěkně mi vysvětlili, že by je to mohlo stát uniformu a to ne bez soudu.

To jsem pochopil a skončilo to tím, že jsme tam stali a pokuřovali a kecali. Hlavně o tom, že si myslí, že já se při mé práci vydávám do většího nebezpečí než oni. Dohodli jsem se ale, že jsem za to asi lépe placen, takže to je vlastně úplně v pořádku. Měli pravdu ve všem, včetně toho, že jsme se tak bavili opravdu celou hodinu.

A tak jsem prostě po těch všech zkušenostech v mnoha zemích přestal policajtům nadávat. Opravdu dělají většinou to, co je jim nařízeno. Ale rozdíl je v tom, kdo jim to nakáže a hlavně co jim nařídí. A pak je tu ještě ten podstatný rozdíl, kterou je právě ta vláda. Protože pokud ti nahoře jsou opravdu na straně občanů a bojují za jejich práva a ochranu, tak to má i ten v uniformě mnohem jednodušší. A nepotřebuje ani speciální rozkazy. Tak nějak ví, co se ve společnosti pokládá za dobré a co za nepřístojné.

A jak je to u nás? U nás v Česku nejsou pro nás politici opravdu morálním vzorem. Ani při té největší fantazii a toleranci. Vždyť my pomalu musíme vypínat televizi, když se nějaký objeví na obrazovce, aby naše děti něco špatného nepochytily. A když se tak bojíme o výchovu vlastní omladiny, tak bychom se neměli divit, že se naše policie často chová tak jak se chová. A těžko si můžeme myslet, že je to náš přítel.

Ona stojí celkem nešťastně někde uprostřed. A nikdo jí neporadí, zda má chránit občany proti státu, či stát proti občanům, či občana proti občanu. On to asi stejně nikdo neví. A právě proto si myslím, že jim paušálně nadávat není zrovna spravedlivé. Mnohdy to totiž vypadá, že se snaží být neutrální, ale ani to se jí nevede, vždy to skončí tak, že z pohledu občana dělá vše špatně. Nu, právě jako ti politici.

Autor: Michal Kotyk | úterý 5.4.2016 17:36 | karma článku: 31.16 | přečteno: 2812x

Další články blogera

Michal Kotyk

Není okupace jako okupace

Je mi smutno, ale spíše mne popadá vztek. Již druhým rokem nás mediální tvůrci zaplavují vzpomínkami. Oslavovali jsme tatíčka Masaryka a v dnešních dnech jsou nám přibližovány tragické březnové dny roku 1939. Nic proti tomu.

15.3.2019 v 8:12 | Karma článku: 32.13 | Přečteno: 791 | Diskuse

Michal Kotyk

Strukturální revoluce nejen v ČT!

Mám podezření, že vedení naší veřejnoprávní instituce potajmu provádí zásadní programové změny. Je těžké je odhalit, protože programově obsahová náplň ČT je v evropském pohledu ojedinělá, nezvyklá a možno říci specificky česká.

14.3.2019 v 11:29 | Karma článku: 33.18 | Přečteno: 999 | Diskuse

Michal Kotyk

Tak ČSSD nás zachránila!

To alespoň tvrdí její vůdci. Aha. Nepozoroval jsem ale, že by se někdo topil. Tedy vyjma našeho premiéra. Pravda, žijeme v nechutném morálním marastu, ale z toho nás ta dobromyslná strana netahá, spíše ho jen prohlubuje.

26.11.2018 v 10:24 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 587 | Diskuse

Michal Kotyk

Demokracie? K čertu s ní!

Už bezmála třicet let se potýkáme s touto zavádějící myšlenkou, která nám nabízí údajně fungující vládní systém. Co to přineslo? Nic? Ne tak docela. Vládnou nám dva muži, kteří přesně znají cestu k lepším zítřkům. A jsou neomylní.

23.11.2018 v 12:17 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 599 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

O zmanipulovaných davech, idiocii a totální ztrátě soudnosti

... bloger Petřík, filatelista a nejspíš stalinista, cituje Stefana Zweiga, který správně říká, že "omyl tisíců, vždy uhájí své právo proti pravdě jednotlivce". Kdo jsou ty "tisíce" a kdo je tím "jednotlivcem", zdá se být stěžejní

26.6.2019 v 11:46 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Turner

Co se nám Söröš do Babische!

Když je politik, populista či demagog - nedajbože to všechno v jedné osobě - v úzkých, tak se doporučuje vytáhnout kartu žaludského esa s obrázkem George Sorose, který aktuální protibabišovské demonstrace prý organizuje a platí.

26.6.2019 v 11:04 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 124 | Diskuse

Filip Vracovský

Muž, který si toho nabral příliš mnoho

ale jako správný křesťan a vlastenec nemohl jinak.Odměnou, jak už to v dějinách bývá, mu bylo pošpinění jeho jména a cti na dlouhé desítky let.

26.6.2019 v 8:06 | Karma článku: 26.73 | Přečteno: 816 | Diskuse

Tomáš Tatíček

Trochu o počasí, zdraví a rachotě. I o dobru a zlu

Jak je normální dělat práci, která člověka baví, a to tak, aby mu prospívala snad ve všech ohledech. Jak přežít tropy. A něco od Buddhy a Lao-c'eho.

26.6.2019 v 7:14 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jakub Kouřil

Lidé berou antidepresiva

a drogy, přestože jsou hmotně zajištěni. Chybí jim okno spirituality, ze kterého by protékala blaženost. Člověk svým mozkem chápe, že musí zaniknout, zemřít, že se i slunce jednoho dne vypaří.

25.6.2019 v 20:48 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 318 | Diskuse
VIP
Počet článků 461 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1585

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 

Najdete na iDNES.cz