Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když se „intelektuál“ stane hyenou!

8. 04. 2016 18:41:49
Dlouho jsem přemýšlel jak pojmenovat mnohé veřejně psané útvary, které mají jedno společné: Přímo z nich čiší intelektuální nadřazenost vzdělance nad zbytkem společnosti.

Prozatím jsem se rozhodl pro pojem intelektuální hyenismus. Jsou to brilantně formulované „myšlenky“. Prolíná se v nich kompilace vědomostí a studia mediální účinnosti psaného projevu. Vyjadřovací styl je většinou velmi kompaktní, mezi řádky se to blýská odbornými informace, které jsou jen tak na okraj formulovány. Není jim přikládána velká důležitost, protože o jejich správnosti přeci není nutno a hlavně potřeba pochybovat.

Stylově je to velmi zajímavý útvar objevující se zpravidla na internetu. Ten méně vzdělaný není na pochybách, že to k němu promluvil skutečný odborník, někdo, kdo se stará o vzdělání ostatních. V podstatě není dobré obsahům takovýchto textů oponovat, protože je nebezpečí být veřejně označen za hlupáka, což je to poslední co si jeden přeje.

A tomu vzdělanému většinou nezbývá než mlčet, protože opravdová oponentura by zabrala nespočet stránek popsaných důkazy o zdánlivé pravdivosti a odbornosti, která je předstírána v kritizovaném textu. Většinou je možno utrousit jen ironickou poznámku. A i to přinese většinou pozdvižení od těch, kteří se domnívají, že se někdo odvážil znectít ten nově objevený božský hlas hlásající „věčnou pravdu“.

Pokládám autory takových textů za velmi prapodivné osobnosti. Proto ten výraz: Intelektuální hyenismus. Úspěch jejich populárnosti totiž tví v tom, že využívají aktuálně veřejně diskutovaných společenských problémů k tomu, aby je označili za de facto titěrné, protože oni v několika slovech dokáží popsat celou problematiku. Příkladů pro takové texty je opravdu více než dost.

Cílem je většinou zesměšnit odpovědné veřejně činné osoby anebo přímo politiky ve stylu: Podívej, vždyť je to tak jednoduché a ten hlupák, který je za to odpovědný, tomu ani nerozumí. Je pochopitelné, že se jim dostane velké veřejné podpory. Nikdo nechce být na straně hlupáků a nevědomců. A při tom velkém jásání nad vlastní „moudrostí“ je většinou přehlížen fakt, že ten geniální „boží hlas“, nepřináší žádné řešení.

Celkem ani nikoho nenapadne, že se v tom všem skrývá absolutní opovržení k těm, kteří tak nadšeně jásají. Stávají se obětí nadřazenosti jedinců, kteří vyzbrojeni vědomostmi si jen emocionálně upevňují nadvládu nad většinou. Bylo by nepřesné zde hovořit o populismus, protože ten má mnohem nižší formu, jíž užívá v boji o hlasy podporovatelů. Je také snáze rozpoznatelný a definovatelný. Většinou se totiž jeden trochu více vzdělaný pokouší ovládnout ty méně vzdělané.

Já hovořím o těch, kteří se domnívají být intelektuální elitou společnosti. Jsou to většinou příslušníci střední generace, která jako první měla možnost získat plné vzdělání oproštěné od komunistické ideologie. Jejich životní nezkušenost je však nemohla varovat, že se možná stávají obětí jiné a úplně neznámé ideologie, která je doprovázena mnohým lákavým, především nadějí na společenský úspěch a moc ve všech formách.

S absolutní nekritičností tak do sebe vstřebávali myšlenky, které, aniž by si toho byli vědomi, značně změnily jejich charakter. Nemohli postřehnout, že jim schází to podstatné, co by se od příslušníka intelektuální elity očekávalo: Morální hodnoty a odpovědnost. Jsou celkem bezcitní k sociálním potřebám společnosti. Také využívají současné a plně se rozmáhající kulturní dekadence.

Mnohdy ji i vědomě podporují, protože dobře vědí, vždyť to také studovali, že vysoká úroveň kultury sebou obvykle přináší i morální hodnoty, které jsou velmi nebezpečné pro účinek jimi proklamovaných pravd. Smutné na tom všem je, že se již nachází mnoho obdivovatelů tohoto moderního mocenské stylu i u té nejmladší generace, která právě opouští vysoké školy. Je jisté, že takovýto vývoj je pro společnost opravdu nezdravý. Je totiž charakterizován absolutní neomylností hlásaného.

Tragédií by pak bylo, kdyby většina občanů tento trend prokoukla a tuto nově přicházející vládnoucí třídu začala ignorovat. To by totiž sebou mohlo přinést všeobecné odsouzení inteligence jako takové. A společnost, která přestane důvěřovat těm, jimž dala vzdělání, se může dostat do problémů, které mohou přinést i násilí při pokusu o jejich řešení.

Autor: Michal Kotyk | pátek 8.4.2016 18:41 | karma článku: 27.55 | přečteno: 1688x


Další články blogera

Michal Kotyk

Bude nás ČT i nadále oblbovat?

Asi ano, pokud si to necháme líbit. Stále více se totiž na Kavčích horách projevuje nadřazenost těch, kteří nemají ponětí o tom, že jsou součástí výchovného procesu a formují myšlení společnosti. A přitom je to jejich povinnost.

15.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 39.29 | Přečteno: 3213 | Diskuse

Michal Kotyk

Občane, nedůvěřuj ČT!

Nikdy bych nepomýšlel na to, že napíši článek s podobným titulkem. Spíše bojuji o opak. Chci abychom veřejnoprávní televizi opět důvěřovali. Ale ona nedá a neustále mi podráží nohy a zásobuje odpůrce pádnými fakty.

20.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 2557 | Diskuse

Michal Kotyk

Dříve elita, dnes ksindl…

Skoro celý život jsem k ní patřil. Tedy k té „elitě“. Myslím tím povolání novinářské, které jsem bral vždy vážně a s plnou odpovědností. Požíval jsem určitý společenský respekt, který jsem pokládal za zcela normální.

19.4.2018 v 10:44 | Karma článku: 36.10 | Přečteno: 9897 | Diskuse

Michal Kotyk

Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

12.4.2018 v 9:38 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 491 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – státní svátek? Ale no tááák…

K napsání tohoto zamyšlení mě nakopnul jako poslední kapka dnešní blog kolegy Honzy Šestáka, který navrhuje tento den zařadit do skupiny státních svátků. Já s tím nesouhlasím, popíšu proč...

21.8.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Aleš Presler

O čem se nepíše: Vzpomínka na 21. srpen 1975.

Zatímco se tady na blogu rozmohlo psaní o tom, jak kdo prožil srpen 1968 a jak se choval statečně, přináším příběh o sedm let pozdější. A je o skutečném hrdinství!

21.8.2018 v 9:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 87 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K odchodu Uriho Avneryho

Zemřel ve stejný den, kdy já jsem se dozvěděl, že budu žít. V pondělí 20. srpna jsem si byl pro výsledky histologie a pan doktor mi sdělil: „Žádná rakovina tam není.“ Tím „tam“ myslel monitorovaný orgán.

21.8.2018 v 8:00 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jana Slaninová

Lidi jsou stále stejní, jen kulisy se mění

Intriky, manipulace, lezení po zádech svých spolustraníků, likvidování těch, kteří se stali nepohodlnými a konečně touha po krvi. Vítejte v recyklačním soukolí.

21.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 209 | Diskuse

Václav Vít

Srpen nadějí a beznaděje.

Krátké ohlédnutí se na srpen před padesáti lety. Po nádherných vyhlídkách následoval šok a pochybnosti o smyslu života v otroctví typu "reálný socializmus".

20.8.2018 v 18:28 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 128 | Diskuse
VIP
Počet článků 455 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1592

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 





Najdete na iDNES.cz