Občas si to opravdu myslím, právě když čtu všechny ty kritiky na ten nám v rámci EU vládnoucí mocenský spolek. Nikdo se totiž nijak nerozčiluje nad tím, jak se tam tito „zástupci lidu“ vlastně dostali.
Jakoby přiletěli odněkud z vesmíru, či alespoň spadli z Měsíce. Ne, ten základní kádr tam byl demokraticky zvolen. A pravdou je, že mnohdy ne zrovna většinou občanstva, tedy matematicky počítáno. Vlastně se tam často dostali jen zásluhou těch nevolících, kterým je to, ať již z jakéhokoli důvodu, prostě jedno. A kupodivu jsem již viděl nespočet reportáží od kurážných novinářů, kteří doložili, že ti takto zvolení jsou mnohdy osoby velmi prapodivných charakterů inklinujících ke kriminální činnosti.
A stalo se něco? Vzal to vůbec někdo na vědomí? Vzbouřil se snad podvedený volič? Pokud vím, tak nikdy. A byli to zase volení politici, kteří vše zametli pod koberec, protože šlo o jejich chráněnce hodící se do počtu různých politicko zájmových seskupení. Jinak řečeno, tvořili potřebnou většinu pro obvyklé „diplomatické“ kšefty.
Takže nechme stranou jednou všechnu tu kritiku a chytněme se sami za nos. Protože, i když je ta kritika opodstatněná, tak nemůže dojít k nějaké změně, pokud budeme naší nedůsledností, ale zrovna tak nezájmem, podporovat struktury, které podléhají zcela jiným zájmům, než těm, které by respektovaly názory občanů.
A tím prvním zájmem každého našeho „zástupce“ je především ten úžasný finanční efekt spojený s pocitem sedět v centru moci a pokládat se za velmi důležitého. A tím druhým zájmem je pěkně poslouchat všechny ty lobbyisty, kterých je možná v Bruselu asi tak desetkrát tolik, co volených zástupců. Ten „ubohý“ poslanec je na nich přímo závislý, protože většinou nemá ponětí o čem to vlastně rozhoduje a potřebuje někoho, kdo mu to „objasní“.
Máme tedy perfektní systém, který se pochopitelně a přímo logicky vzdaluje od zájmů většiny občanů EU. Abychom to pochopili tak ale nemusíme jezdit daleko, protože u nás to funguje na stejném principu. Také nejsme spokojeni, kdekdo nadává, a pak jdeme k volbám a v podstatě volíme nevolením ty samé, abychom pak s nimi mohli být nespokojeni.
Kruh je totiž uzavřen. Lidé nechodí k urnám, protože jsou přesvědčeni, že se stejně nic nezmění, což se jim krátce po volbách zase potvrdí. Jejich volební pasivita se pak projeví jen verbální kritikou, aby pak svou neúčastí v příštích volbách přivodili absolutně stejnou situaci. Ve své podstatě se občané dobrovolně vzdávají demokratických principů.
A mnohdy se pak nechají koupit příslibem referenda, které je jim politickými podvodníky nabízeno, a naivně si myslí, že jen tak může konečně dojít k nějaké změně. Pochopitelně by to mohlo vést i k absolutní katastrofě, protože jim nikdo nevysvětlí, že společnost, která v podstatě nepochopila princip demokracie, by se měla bát referenda asi tak jako čert kříže.
Ale to vše je jasné jen té společnosti, která je ochotna se trochu starat sama o sebe a svou budoucnost. Jinak je to jen obvyklé hledání viníků, kteří jsou dobří vždy jen na to, abychom nějak omluvili vlastní lenost, nevědomost a mnohdy i neschopnost svobodně a samostatně myslet. A jediné co je opravdu nepochopitelné je, že se lidé diví, že jim vládnou ti, které si demokraticky zvolili a pokládají to za podraz a nefunkčnost demokratického systému.
