Je krásné, že vzpomínáme, že někdo jako Karel IV. existoval. Mám ale pocit, že je pro nás spíše atrakcí. Podobně jako T.G.Masaryk. Nějak víme, že existovali, ale co pro nás znamenali vykládáme jen turistům, tedy pokud zaplatí.
Co by si asi o nás Otec vlasti pomyslel, když by musel třeba přihlížet té absurdní komedii s jakou se vypořádáváme se všemi těmi, kteří nás okrádají. Tehdy prostě zavřeli takového „šmejda“ do klece a pověsili na tržnici pro výstrahu. Docela krátká a účinná lekce. A co děláme my? Vydáme milióny z veřejných peněz na platy soudců, kteří zkoumají, zda jsme byli okradeni podle zákona. A pak se ještě strašně divíme, že tomu tak skutečně je.
Občas i přemýšlím o tom, jak to bylo tehdy v Americe. Když chytli zloděje koní, tak ho pověsili na nejbližší větvi. Kruté? Asi ano. Ale kůň byl základem existence. Něco, bez čeho se snad ani nedalo žít. Nu, a co my na to? Co jiného, než specificky česká varianta. My jsme si vymysleli koně bílého. A jak vidno, je to také základ existence. To jsme pochopili a vymysleli zákony, které majitele běloušů chrání. To, že není kůň jako kůň nám ještě nedošlo.
To by zase asi nepochopil náš „tatíček“ T.G.Masaryk. Jen by kroutil hlavou nad tím, že za ta léta bojů o demokratické principy, jsme jen přišli na to, jak si demokracii po česku přizpůsobit a vytvořit z ní systém, který ne zcela funguje. Tedy spíše chrání jedince a kašle na většinu. Oficiální verze ale je, že přeci nemůžeme připustit, aby rozezlená většina věšela na stromy třeba právě zloděje koní.
Nic proti této myšlence nemám, ale proč na mně musí tyto odporné a bezcharakterní typy ještě každý den cenit zuby a arogantně se mi vysmívat skoro ze všech médií. Vždyť to jsou přeci naše „celebrity“ míní asi ti, kteří se mi ty odpadlíky snaží prodat jako nezbytný předmět duševní potravy. Díky, žaludek se už bouří.
Ale zpátky na královský dvůr. Už tak vidím, že k panu králi může přijít kdejaký „velvyslanec“ a šeptat mu do ouška, co by jako měl dělat. To by se asi seznámil s mistrem katem. Taky kruté, že? Dobrá, ale zase připustit, aby k nám chodil kdekdo a nařizoval kdeco asi taky není zrovna dobré. Kdyby alespoň přišli a říkali to osobně. Ne, teď se dokonce jen haléká pomocí všech těch mediálních kanálů.
Opravdu nevím, která doba měla zákony krutější a která spravedlivější. A kdy šlo o prospěch všech a kdy jen jedinců. Zda to tehdy lépe fungovalo se opravdu asi dokázat nedá. Faktem ale je, že nebýt možná jisté neurvalosti našich předků, tak tu možná jako národ vůbec nejsme. Každopádně jsme po staletí sbírali zkušenosti, které vedly k našemu přežití. Myslíme si alespoň.
Ale možná, že nám nějak uniká, že jsme možná přežili jako národ, ale nějak nechápeme, že musíme přežít i jako stát. Ono je to možná pro nás nové. Většinou to byli druzí, kteří nám vytyčili hranice. Mnohdy byli i tak velkorysí, že řekli dobrá, jste tedy Češi, ale jenom odtud potud. A my kývli a pokoušeli se hrát si na vlastním písečku. Dokonce jsme byli ochotni naše bábovičky i chránit.
Ale teď je doba nějak jiná. Nějak nevíme, kdo určuje naše hranice, a máme mnohdy i strach si uplácat vlastní bábovičky. Dokonce si po nich i dupeme navzájem. Jako hloupá a nezvedená děcka. Takže jak říkám: Škoda, že tu není Otec vlasti, aby nás kopnul do zadku.
