Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paní Maxová, už se mi bouří žaludek!

11. 04. 2016 7:30:00
Ano, odvážím se opět napsat něco zcela nepopulárního, ba dokonce nevhodného. A obětí je znovu žena. A opět přitažlivá, bezesporu inteligentní a vzdělaná odbornice na lidské duše.

Ale na mou omluvou uvádím citát, který paní Eva Valerie Maxová umístila pod velmi atraktivní fotografií doprovázející její články zde na blogu. Totiž: Naše životy končí dnem, kdy jsme se rozhodli mlčet o věcech, na kterých opravdu záleží. Takže já tuto výzvu přijímám.

Na čem mi tedy záleží? V prvé řadě, aby byl občan jakž takž dobře informován a měl možnost si udělat nějaký názor. Mám zásadně něco proti tomu, aby byl násilně formován k určitému názoru. Pokládám to jako nestudovaný pedagog za celkem správný a odpovědný přístup. A při čtení všech textů od autorky mého zájmu mám vždy pocit, že se jedná právě o to druhé. A dokonce se domnívám, že její projevy jsou pokusem o vymývání mozku.

V podstatě je to už vědomá manipulace veřejného mínění. Vlastně ne tak přesně, spíše jen eskalace jistého myšlenkového proudu v naší společnosti. Včetně velmi nebezpečné emocionální nenávisti. Vše podáváno formou, která nepřipouští diskuse. Tady i prakticky, tomuto nebezpečí se autorka na blogu vyhýbá. Styl, který si jak obsahově tak formálně přivlastnila, stejně nepřipouští pochybnost o autorkou hlásaném.

Není možno nalézt jediný náznak pochybování, ani špetka toho, že by se z její strany jednalo jen o názorový příspěvek k veřejné diskusi. Je to přezíravý intelektuální diktát. Prostě všichni ostatní se mýlí pokud věci vidí jinak a není jim pomoci. Třeba způsob jak „odstřelila“ kardinála Duku, je přímo mistrovskou ukázkou mediální veřejné „vraždy“. A výzva neprojevovat soucit s uprchlíky jen zarážejícím vykřičníkem, který vezme vzdělanému člověku jen dech.

V podstatě se jedná o bohužel pro dnešní dobu typický způsob veřejného projevu. I to přihlášení se k jistému „myšlenkovému“ trendu, který je v současné době velmi populární. Je to vlastně pouhá propaganda. To bych byl schopen nějak pochopit. Ale trochu rozpaky mi přináší fakt, že paní Marxová je vlastně pedagogem. A graduovaným. V bakalářské práci se zabývala inkluzivním vzděláním a dochází k závěru, že to rozhodně není nic škodlivého, tedy pokud se to umí.

Každopádně to pokládá za určitý druh dobrého kompromisu. Paní Maxová by asi řekla harmonie. Potvrzuje to i její webová stránka, která s nazývá Harmony Garden. Zde nabízí služby osobního koučingu. Motto: Místo pro nalezení sebe sama, relaxaci a harmonii v duši. Jistě záslužná činnost. Pro mne však překvapivé zjištění, neb její veřejné projevy si daly za cíl pravý opak. Vyžaduje převzít cizí názor, bojovat za něj a tvrdě potírat ty, kteří myslí jinak. A nejen to. Dokonce i obětovat vlastní duši a utopit ji v primitivní nenávisti k druhým.

Měl bych proto možné vysvětlení. Paní Maxová možná pracuje asi na nějaké vědecké práci a čtenáře používá jen jako pokusné králíky. Cílem je zjistit, zda je skutečně pravda, že občana je možno utáhnout na vařené nudli. V podstatě je to sociologický průzkum, ve kterém jde jen o počet souhlasných kliků. Je to ale celkem nepřesné, protože minusy se nepočítají, ale to prý nevadí, je to prostě statistika jako každá jiná. Jde jen o ověření, jak ohlupování a hecování veřejnosti funguje. Zda populismus je jen nadávka či opravdu existuje.

Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit. Protože pedagog, který používá dravých a primitivních mediálních triků k jednostrannému formování veřejného mínění, by měl být všem ostatním přinejmenším podezřelý. Ukazuje to na prapodivné charakterové vlastnosti. Přesně takové, které bychom u pedagoga jistě neočekávali. Verbální agresivitu, názorovou nadřazenost, neschopnost a neochotu k diskusi.

Pochopitelně, že je však nutno vzít i v úvahu, že nás chce poučit o tom, že účel světí prostředky, že jen egoistický boj za osobní prospěch zaručuje duševní rovnováhu. Moc morální názor to není. Jistě. Tak trošku na zvracení. A hlavně když ho razí někdo, kdo by se měl starat o naše vzdělání, upevňování charakteru, vnitřní spokojenost a harmonické spolužití kultur.

A to vůbec nemluvím o morálce jako takové, kterou by měla zosobňovat. Měli bychom se nad tím možná trochu zamyslet. Dospělí se mohou takové intelektuální agresi bránit, tedy pokud mají špetku zdravého rozumu. Ale co když se obětí takto „mediálně“ zkorumpovaného pedagoga stanou i naše děti. Nezbývá než doufat, že paní Maxová je výjimkou.

A ještě dovětek pro starší generaci. Myslím, že by na jejím diplomu neměla chybět poznámka: Pozor, na děti a společnost nepouštět!

Autor: Michal Kotyk | pondělí 11.4.2016 7:30 | karma článku: 23.53 | přečteno: 1561x


Další články blogera

Michal Kotyk

Bude nás ČT i nadále oblbovat?

Asi ano, pokud si to necháme líbit. Stále více se totiž na Kavčích horách projevuje nadřazenost těch, kteří nemají ponětí o tom, že jsou součástí výchovného procesu a formují myšlení společnosti. A přitom je to jejich povinnost.

15.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 39.29 | Přečteno: 3213 | Diskuse

Michal Kotyk

Občane, nedůvěřuj ČT!

Nikdy bych nepomýšlel na to, že napíši článek s podobným titulkem. Spíše bojuji o opak. Chci abychom veřejnoprávní televizi opět důvěřovali. Ale ona nedá a neustále mi podráží nohy a zásobuje odpůrce pádnými fakty.

20.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 2557 | Diskuse

Michal Kotyk

Dříve elita, dnes ksindl…

Skoro celý život jsem k ní patřil. Tedy k té „elitě“. Myslím tím povolání novinářské, které jsem bral vždy vážně a s plnou odpovědností. Požíval jsem určitý společenský respekt, který jsem pokládal za zcela normální.

19.4.2018 v 10:44 | Karma článku: 36.10 | Přečteno: 9897 | Diskuse

Michal Kotyk

Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

12.4.2018 v 9:38 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 491 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – státní svátek? Ale no tááák…

K napsání tohoto zamyšlení mě nakopnul jako poslední kapka dnešní blog kolegy Honzy Šestáka, který navrhuje tento den zařadit do skupiny státních svátků. Já s tím nesouhlasím, popíšu proč...

21.8.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Aleš Presler

O čem se nepíše: Vzpomínka na 21. srpen 1975.

Zatímco se tady na blogu rozmohlo psaní o tom, jak kdo prožil srpen 1968 a jak se choval statečně, přináším příběh o sedm let pozdější. A je o skutečném hrdinství!

21.8.2018 v 9:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 87 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K odchodu Uriho Avneryho

Zemřel ve stejný den, kdy já jsem se dozvěděl, že budu žít. V pondělí 20. srpna jsem si byl pro výsledky histologie a pan doktor mi sdělil: „Žádná rakovina tam není.“ Tím „tam“ myslel monitorovaný orgán.

21.8.2018 v 8:00 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jana Slaninová

Lidi jsou stále stejní, jen kulisy se mění

Intriky, manipulace, lezení po zádech svých spolustraníků, likvidování těch, kteří se stali nepohodlnými a konečně touha po krvi. Vítejte v recyklačním soukolí.

21.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 209 | Diskuse

Václav Vít

Srpen nadějí a beznaděje.

Krátké ohlédnutí se na srpen před padesáti lety. Po nádherných vyhlídkách následoval šok a pochybnosti o smyslu života v otroctví typu "reálný socializmus".

20.8.2018 v 18:28 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 128 | Diskuse
VIP
Počet článků 455 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1592

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 





Najdete na iDNES.cz