Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já znám také hodného muslima!

19. 04. 2016 8:15:25
Každý má životní zkušenost, že v táboře nepřítele je možno najít i přítele. A pakliže ne, tak se o tom může poučit z nedávné minulosti. Byli i „hodní“ komunisté. A stejně tak i „přátelští“ nacisté.

A my víme, že máme i nepodplatitelné policisty, soudce a občas i čestné politiky. A přesto musíme přiznat, že jsme celkem dobře podplatitelná a zkorumpovaná společnost, kde je ty čisté politiky nutno hledat lupou. A pokud je nějaké seskupení napadnuto, že se nechová zrovna morálně, tak se nám dostane vysvětlení, že se jedná jen o „černé ovce“.

Zda tomu věříme je na nás. Určité uspokojení nastává teprve tehdy, když je možno poznat, že ti kolektivně obvinění dělají něco pro to, aby těch necharakterních ubývalo. Přiznáme si, že jsme jenom lidé a jsou mezi námi jak ti zlí tak ti dobří. Ale jako společnost se pokoušíme, aby těch dobrých přibývalo.

Navenek to vypadá, že uznáváme něco jako kolektivní vinu a odpovědnost. Chceme, aby se o nás mluvilo pozitivně, nechceme být posuzováni podle chování jednotlivců. A v rozumné světové společnosti je takové chování přijímáno. Vytváříme o sobě celkový obraz, podle kterého je s námi ve světě počítáno. Jako národ se staneme pro jedny spojenci, pro druhé právě ne.

Trochu jinak je tomu ale v arabských společnostech. Jedině ty státy, které mají pevnou a stabilní vládu se stávají partnery k vyjednávání. A to i přesto, že se často řídí spíše zákony náboženství, než legislativou v našem pojetí. Ale pak jsou tu nestabilní poltické celky žijící v chaosu a na pokrají bezvládí či v anarchii. A k tomu všemu je tu ještě Islám, který není žádnou jednoznačnou ideologií. Každý si ho vykládá po svém.

A nám oprávněně připadá, že se tato obrovská kulturní společnost nijak nepokouší udělat si pořádek sama mezi sebou. A nejen to, často se do toho všeho ještě zapleteme jako „nevěřící“. Snažíme se dělat pořádek tam, kam kulturně nepatříme a ve společnosti, které nerozumíme. Důvody jsou většinou prapodivné. Obvykle jen alibistické, často se tváříme tak, jako bychom chtěli exportovat demokracii, což je absurdní počin. A nechceme ani věřit, že naše „mírové“ snahy přispěly spíše k eskalaci.

Došlo to tak daleko, že globálně odsuzujeme kulturu, která je charakterizována muslimskou vírou. Poslední dobou existují z naší strany i projevy nenávisti a cílem hněvu se stávají jednotlivci. Není to dobré, je v tom hodný kus nespravedlnosti a mnohdy primitivnosti. Protiproudem se pak stávají příklady, kdy jsou v mediálním světě představováni ti „dobří“ jedinci z nepřátelského tábora.

Je to správné. Ale nic moc to nepomůže. Protože chybí důkazy, že ti dobří mají natolik silné postavení ve vlastní společnosti, aby bojovali proti těm zlým. Většinou to vypadá tak, že žádají o pomoc nás nevěřící. A jeden může nabýt dojmu, že nejsou ochotni si pošpinit vlastní ruce v boji proti jinak smýšlejícím bratrům a sestrám. A on to není jenom dojem, on je to fakt a tím i hlavní důvod našich obav.

Příklad ze života. Setkal jsem se starostou jednoho palestinského města. Zcela otevřeně přiznal, že je tomu rád, že ho izraelská armáda zbavila několika spoluobčanů, kteří se zabývali terorismem. Vraždili nejen v Izraeli, ale i vlastní spoluobčany. Šířili strach i mezi vlastními, vyhrožovali a vydírali. A přitom ten vládce nad městem měl k ruce vlastní a dobře vyzbrojenou policii. Bylo to již v době, kdy existovala autonomie a on měl plnou pravomoc jednat podle práva, prosazovat ho.

Když jsem se ho optal, proč tedy on sám proti těmto jedincům nezakročil, tak jen vytřeštil oči. Bylo to, jako bych ho nabádal k bratrovraždě. A tak se stalo, že při pohledu z venku bylo nutno počítat s tím, že jeho město je sídlem teroristů. A s jeho podporou. Logická úvaha těch, kteří mají takto uvažující společnost za souseda.

A tak je hezké a dokonce milé, když se v médiích setkáváme s muslimy, které považujeme za hodné a mírumilovné. Zaslouží si náš obdiv. Mnohdy k tomu potřebují notnou dávku odvahy. Ale v podstatě to nemůže být relevantní příklad, který je tu proto, abychom se cítili bezpečněji, abychom nabízeli globální přátelství.

Je to trochu smutné, ale je to situace, kdy je nutno uvažovat v rámci kolektivní odpovědnosti. Pro nás musí být rozhodující chování nám kulturně odlišných společenstev jako celku. Teprve jejich zcela konkrétní a hlavně úspěšné snahy o získání kontroly nad vlastní společností mohou změnit náš vztah k Islámu jako takovému. Každou přátelsky poddanou ruku je nezbytné stejně přátelsky přijmout. My ale musíme vyčkat, až tato nabídka bude výrazem společnosti jako takové.

Autor: Michal Kotyk | úterý 19.4.2016 8:15 | karma článku: 27.24 | přečteno: 931x


Další články blogera

Michal Kotyk

Bude nás ČT i nadále oblbovat?

Asi ano, pokud si to necháme líbit. Stále více se totiž na Kavčích horách projevuje nadřazenost těch, kteří nemají ponětí o tom, že jsou součástí výchovného procesu a formují myšlení společnosti. A přitom je to jejich povinnost.

15.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 39.29 | Přečteno: 3213 | Diskuse

Michal Kotyk

Občane, nedůvěřuj ČT!

Nikdy bych nepomýšlel na to, že napíši článek s podobným titulkem. Spíše bojuji o opak. Chci abychom veřejnoprávní televizi opět důvěřovali. Ale ona nedá a neustále mi podráží nohy a zásobuje odpůrce pádnými fakty.

20.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 2557 | Diskuse

Michal Kotyk

Dříve elita, dnes ksindl…

Skoro celý život jsem k ní patřil. Tedy k té „elitě“. Myslím tím povolání novinářské, které jsem bral vždy vážně a s plnou odpovědností. Požíval jsem určitý společenský respekt, který jsem pokládal za zcela normální.

19.4.2018 v 10:44 | Karma článku: 36.10 | Přečteno: 9897 | Diskuse

Michal Kotyk

Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

12.4.2018 v 9:38 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 491 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – státní svátek? Ale no tááák…

K napsání tohoto zamyšlení mě nakopnul jako poslední kapka dnešní blog kolegy Honzy Šestáka, který navrhuje tento den zařadit do skupiny státních svátků. Já s tím nesouhlasím, popíšu proč...

21.8.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Aleš Presler

O čem se nepíše: Vzpomínka na 21. srpen 1975.

Zatímco se tady na blogu rozmohlo psaní o tom, jak kdo prožil srpen 1968 a jak se choval statečně, přináším příběh o sedm let pozdější. A je o skutečném hrdinství!

21.8.2018 v 9:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K odchodu Uriho Avneryho

Zemřel ve stejný den, kdy já jsem se dozvěděl, že budu žít. V pondělí 20. srpna jsem si byl pro výsledky histologie a pan doktor mi sdělil: „Žádná rakovina tam není.“ Tím „tam“ myslel monitorovaný orgán.

21.8.2018 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Jana Slaninová

Lidi jsou stále stejní, jen kulisy se mění

Intriky, manipulace, lezení po zádech svých spolustraníků, likvidování těch, kteří se stali nepohodlnými a konečně touha po krvi. Vítejte v recyklačním soukolí.

21.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 203 | Diskuse

Václav Vít

Srpen nadějí a beznaděje.

Krátké ohlédnutí se na srpen před padesáti lety. Po nádherných vyhlídkách následoval šok a pochybnosti o smyslu života v otroctví typu "reálný socializmus".

20.8.2018 v 18:28 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 127 | Diskuse
VIP
Počet článků 455 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1592

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 





Najdete na iDNES.cz