Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na Mars létáme, ale chleba pro hladové…

22. 04. 2016 8:23:53
Jsme to prapodivné lidstvo. Voláme po svobodě, rovnosti, bratrství a činíme pravý opak. Ti jedni se projíždějí v nekonečnu vesmíru na planetě Marsu a ti druzí podřezávají na Zemi jiným hrdla.

Ti jedni hovoří v astronomických jednotkách o vzdálenosti planet a hvězd, ti druzí pomalu již ve stejných jednotkách měří rozdíl mezi bohatstvím a chudobou, mezi věděním a prostou myslí. A nerovnost je kupodivu podle mnohých motorem rozvoje a zárukou budoucnosti.

Najednou se zde v Evropě objevují milióny těch, kteří se domnívají mít stejné právo na náš způsob života, chtějí si užívat výdobytků naší práce, vzdělání a kultury. A my se bráníme, máme oprávněný pocit, že nám někdo chce sebrat něco, co jsme nedostali zadarmo, ale je výsledkem naší píle a umu.

A svobodu si chráníme zuby nehty. Je to s ní sice prapodivné, mnoho jí nezbývá, nevíme ani přesně, co si pod tím pojmem představujeme, ale vzdát se jí nechceme. A protože to s tím bratrstvím je taky takové nesrozumitelné, tak se o ni ani nehodláme dělit. Ale to vše je nějak pochopitelné člověčí, chováme se prostě jako lidé tohoto světa.

Jsme tedy strašně hrdí, že plánujeme návštěvu Marsu. Je to fantastické pomyšlení. Třeba i pro mne, přesto, že se toho jistě nedožiji. Ale raději bych o tom četl ve fantastickém románu, než se díval na mnohé dokumenty, kde se setkávám s nadšenci, kteří to myslí vážně. S hrdostí referují i tom, že to bude stát nespočet miliard a je nutno překonat ještě stejné množství technických problémů.

Ano, je to skoro neskutečné. Stejně tak, jako že v té záplavě technických vymožeností zapomínáme péct chleba pro hladové. Činíme tak jen v okamžiku, kdy se ti hladoví bouří, či nás přepadne stud, k čemuž ale dochází jen sporadicky. Alibisticky raději vedeme nesmyslné osvobozující války pod tím starým heslem: Svoboda, rovnost, bratrství. Je to ale k smíchu, končí vše jen všeobecným vražděním, hlavně mezi bratry. A také vládou nové diktatury.

Nevím, jak to vlastně myšleno s tou touhou přistát na Marsu. Je snad cílem, aby se pár vyvolených mohlo zachránit poté, co zcela primitivně zničíme naši civilizaci? Jak jsem již napsal, jistě se toho nedožiji. Mám však obavy, že bych se mohl dožít toho, kdy se naše civilizace bude zmítat v boji o přežití.

Je jistě fascinující pozorovat každý centimetr povrchu vzdálených planet. Paradoxem však je, že ve stejnou dobu ignorujeme dění na naší planetě. Toužíme objevit vodu na cizích planetách a o naši vlastní se nestaráme. Spekulujeme o existenci mimozemšťanů a současně si nechceme přiznat, že na naší Zemi žijí stovky miliónů lidí, o jejichž životě nemáme potuchy, respektive ani moc netoužíme o nich něco vědět.

Nechci propagovat to staré heslo Francouzské revoluce. Je přeci jenom trochu naivní a optimistické. Ale obsahuje velikou pravdu a varování. V okamžiku, kdy dokážeme jeho absolutní nesmyslnost, pak jsme jako civilizace na pokraji zániku. Vydáme se na cestu, ze které není návratu. A těch pár jedinců žijících možná na Marsu, bude symbolem naší neschopnosti pochopit smysl života, který nám byl na Zemi umožněn.

Autor: Michal Kotyk | pátek 22.4.2016 8:23 | karma článku: 20.46 | přečteno: 624x


Další články blogera

Michal Kotyk

Bude nás ČT i nadále oblbovat?

Asi ano, pokud si to necháme líbit. Stále více se totiž na Kavčích horách projevuje nadřazenost těch, kteří nemají ponětí o tom, že jsou součástí výchovného procesu a formují myšlení společnosti. A přitom je to jejich povinnost.

15.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 39.29 | Přečteno: 3213 | Diskuse

Michal Kotyk

Občane, nedůvěřuj ČT!

Nikdy bych nepomýšlel na to, že napíši článek s podobným titulkem. Spíše bojuji o opak. Chci abychom veřejnoprávní televizi opět důvěřovali. Ale ona nedá a neustále mi podráží nohy a zásobuje odpůrce pádnými fakty.

20.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 2557 | Diskuse

Michal Kotyk

Dříve elita, dnes ksindl…

Skoro celý život jsem k ní patřil. Tedy k té „elitě“. Myslím tím povolání novinářské, které jsem bral vždy vážně a s plnou odpovědností. Požíval jsem určitý společenský respekt, který jsem pokládal za zcela normální.

19.4.2018 v 10:44 | Karma článku: 36.10 | Přečteno: 9897 | Diskuse

Michal Kotyk

Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

12.4.2018 v 9:38 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 491 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – státní svátek? Ale no tááák…

K napsání tohoto zamyšlení mě nakopnul jako poslední kapka dnešní blog kolegy Honzy Šestáka, který navrhuje tento den zařadit do skupiny státních svátků. Já s tím nesouhlasím, popíšu proč...

21.8.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Aleš Presler

O čem se nepíše: Vzpomínka na 21. srpen 1975.

Zatímco se tady na blogu rozmohlo psaní o tom, jak kdo prožil srpen 1968 a jak se choval statečně, přináším příběh o sedm let pozdější. A je o skutečném hrdinství!

21.8.2018 v 9:35 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 87 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K odchodu Uriho Avneryho

Zemřel ve stejný den, kdy já jsem se dozvěděl, že budu žít. V pondělí 20. srpna jsem si byl pro výsledky histologie a pan doktor mi sdělil: „Žádná rakovina tam není.“ Tím „tam“ myslel monitorovaný orgán.

21.8.2018 v 8:00 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jana Slaninová

Lidi jsou stále stejní, jen kulisy se mění

Intriky, manipulace, lezení po zádech svých spolustraníků, likvidování těch, kteří se stali nepohodlnými a konečně touha po krvi. Vítejte v recyklačním soukolí.

21.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 209 | Diskuse

Václav Vít

Srpen nadějí a beznaděje.

Krátké ohlédnutí se na srpen před padesáti lety. Po nádherných vyhlídkách následoval šok a pochybnosti o smyslu života v otroctví typu "reálný socializmus".

20.8.2018 v 18:28 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 128 | Diskuse
VIP
Počet článků 455 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1592

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 





Najdete na iDNES.cz