Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za komunistů jsme kradli, abychom budovali!

23. 04. 2016 8:23:11
Tehdy bylo vše jinak. Nějak nás infikoval ten budovatelský virus. Takový pytel cementu, ten dělal jednomu opravdu radost. Očička nám hned svítila. Již jsme viděli tu novou zídku, či cestičku na zahrádce.

Ano, byli jsme skuteční budovatelé. Kradli jsme se zápalem, každý se snažil nějak dokázat, že ten socialismus vzkvétá. Stavěli, opravovali a vylepšovali jsme naše bytečky, chatičky a boudičky. Vše mělo řád. Cesta zcizení byla přímá. Stát byl dodavatel a občan příjemce. Korupce byla nicotná, většinou se jednalo o malé pozornosti, vše bez dokladu, uvědoměle jsme šetřili papír a tím i naše lesy.

Byla to zvláštní doba. Nebyla radostná, ale tak nějak přehledná. Kradené mělo materiální podobu. Krást peníze se moc nevyplácelo, protože ten cement byl prostě k nezaplacení. Ale to vše je minulost, dnes se musí krást peníze. Vše se stalo komplikovanější, či jak odborníci tvrdí, sofistikovanější. Dokonce se na to vyžaduje i vysokoškolské vzdělaní.

Řádný občan toužící po pytli cementu je pro smích. Je to prostě moula, který nepochopil dobu. Taková muzejní rarita. Škoda, protože tím i zemřel ten budovatelský duch přinášející radost nad dílem vlastní dovednosti. Aby jeden vůbec obstál v očích veřejnosti, musí ukrást celý barák. Hrdinou se ale stává, když mu za nehty uvízne celá fabrika. Nebo hned několik.

Je to smutné, tolik na kradení tu už není, budovatelské nadšení občanů vymřelo. Vše se zvláštním způsobem obrátilo. Prostý človíček nemá šanci okrádat stát, spíše je tomu naopak. Pytel cementu si jeden musí koupit a pak se jen bát, zda mu ho nějaký úředník nepřijde zrekvírovat.

Budování je výsostí mocných. Jedinou zábavou nově vzniklého „poctivého“ občana je pozorovat, jak se ti „budovatelé“ okrádají navzájem. Hlavně je zajímavé, obrazně řečeno, že zase jde jen o ten pytel cementu. Jenže přímá cesta zcizení již neexistuje. Projde tolika rukama, že je těžké si o tom udržet přehled. Během této nekonečné cesty však dochází k zázraku. Ten pytel jde z ručky do ručky a jeho cena neustále stoupá. Je to až k neuvěření.

A tak to, co jsme kdysi postavili za basu piv, stojí desetitisíce. A kde jsme kdysi podstrčili krabičku cigaret, tam se očekává krabice, třeba od vína, která v sobě skrývá milióny. Jak říkám, řadový občan nemá šanci se té prazvláštní hry zúčastnit. Je to zvláštní doba, ten starý budovatelský duch je překážkou.

Ale prý se nám vede lépe a mnozí dokonce tvrdí, že bude líp. Asi jak pro koho. Ale ta stará radost vybudovat něco navzdory státu je ta tam. Moc utužila, iniciativa jedince je prohřeškem. Ten pytel cementu ztratil přitažlivost. Jeho úlohou také není stát se součástí radostné stavby. Je spíše objektem peněžní spekulace a nezřídka skončí potrhán a nedůstojně na nějaké černé skládce.

Ten kouzelný prášek pak bezúčelně tvrdne a stejně tak se zatvrzuje i duše občana, který byl kdysi naplněn budovatelskou touhou. Škoda. Prý jsme tehdy žili ve špatné společnosti. Jistě je to vcelku pravdivé tvrzení. Ale bylo to společenství spřízněných duší. A dnes? Stáváme se egoisty a namlouváme si, že to je forma individuální svobody.

A ten pytel cementu? Škoda, že zmizel. On se totiž ve dvou lépe nese. A to je poznání, které nám dnes zcela chybí.

Autor: Michal Kotyk | sobota 23.4.2016 8:23 | karma článku: 31.75 | přečteno: 1174x


Další články blogera

Michal Kotyk

Bude nás ČT i nadále oblbovat?

Asi ano, pokud si to necháme líbit. Stále více se totiž na Kavčích horách projevuje nadřazenost těch, kteří nemají ponětí o tom, že jsou součástí výchovného procesu a formují myšlení společnosti. A přitom je to jejich povinnost.

15.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 39.29 | Přečteno: 3213 | Diskuse

Michal Kotyk

Občane, nedůvěřuj ČT!

Nikdy bych nepomýšlel na to, že napíši článek s podobným titulkem. Spíše bojuji o opak. Chci abychom veřejnoprávní televizi opět důvěřovali. Ale ona nedá a neustále mi podráží nohy a zásobuje odpůrce pádnými fakty.

20.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 2557 | Diskuse

Michal Kotyk

Dříve elita, dnes ksindl…

Skoro celý život jsem k ní patřil. Tedy k té „elitě“. Myslím tím povolání novinářské, které jsem bral vždy vážně a s plnou odpovědností. Požíval jsem určitý společenský respekt, který jsem pokládal za zcela normální.

19.4.2018 v 10:44 | Karma článku: 36.10 | Přečteno: 9897 | Diskuse

Michal Kotyk

Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

12.4.2018 v 9:38 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 491 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – státní svátek? Ale no tááák…

K napsání tohoto zamyšlení mě nakopnul jako poslední kapka dnešní blog kolegy Honzy Šestáka, který navrhuje tento den zařadit do skupiny státních svátků. Já s tím nesouhlasím, popíšu proč...

21.8.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Aleš Presler

O čem se nepíše: Vzpomínka na 21. srpen 1975.

Zatímco se tady na blogu rozmohlo psaní o tom, jak kdo prožil srpen 1968 a jak se choval statečně, přináším příběh o sedm let pozdější. A je o skutečném hrdinství!

21.8.2018 v 9:35 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 87 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K odchodu Uriho Avneryho

Zemřel ve stejný den, kdy já jsem se dozvěděl, že budu žít. V pondělí 20. srpna jsem si byl pro výsledky histologie a pan doktor mi sdělil: „Žádná rakovina tam není.“ Tím „tam“ myslel monitorovaný orgán.

21.8.2018 v 8:00 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jana Slaninová

Lidi jsou stále stejní, jen kulisy se mění

Intriky, manipulace, lezení po zádech svých spolustraníků, likvidování těch, kteří se stali nepohodlnými a konečně touha po krvi. Vítejte v recyklačním soukolí.

21.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 209 | Diskuse

Václav Vít

Srpen nadějí a beznaděje.

Krátké ohlédnutí se na srpen před padesáti lety. Po nádherných vyhlídkách následoval šok a pochybnosti o smyslu života v otroctví typu "reálný socializmus".

20.8.2018 v 18:28 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 128 | Diskuse
VIP
Počet článků 455 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1592

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 





Najdete na iDNES.cz