Boj proti Islámu nás neuživí!

Když na to přišel i pan Konvička, tak by bylo na místě, aby na to přišel i zbytek občanstva. Jak vidno, ten pán je velmi studovaný a proto dokáže občas uvažovat i pragmaticky. Konečně dobrý příklad.  

Hlavně pro občany. Ono se totiž za opravdové ideály většinou bojuje s nadšením a dobrovolně, peněz není třeba. Stačí podpora několika nadšenců. Jenže bojovat o politické posty to už je jiná. To je zapotřebí pěkných miliónů. Viz mnozí naši předáci. V podstatě se jedná o investice s dobrou návratností díky politickému vlivu. Nejlépe to také funguje, když o žádné ideály nejde. Ony se totiž těžko prodávají.

Takže pan Konvička nějak přišel na to, že na jeho vstup do politiky chybí investor. Není divu, na boji proti Islámu se u nás nedá mnoho vydělat. Ten trh je prostě malý. Ono veřejné mínění je věc jedna a skutečný kupující věc druhá. Jinak řečeno: Ten, kdo moc kecá, většinou nekupuje anebo prodává šmejd. Stará to pravda.

Já osobně  mám proti Islámu také zcela vyhraněný postoj. Také se domnívám, že nám tato víra jde trochu proti srsti. Dokonce i připustím, že je určitou hrozbou pro Evropu. Ale, že by ohrozil naší zemičku, o tom pochybuji. Jsme krajinou přehlednou. Množství mešit je možno držet pod kontrolou. Nehledě na to, že by jejich stavba stejně ztroskotala na nějakých dotacích.

A do těch existujících by neměl být problém občas nakouknout. Prostě přesvědčit se , co se tam hlásá a zda to není proti našim zákonům a zvyklostem. Tedy pokud to budeme chtít. Historické zkušenosti s tím máme. Asi se za to stydíme a proto se raději zabýváme nesmyslnou „svatou“ válkou. Mlátíme se přitom po hlavách, což přináší muslimům velkou radost a pokládají to za vítězství nad nevěrci. V čemž mají bohužel pravdu.

Jsou mnozí, kteří užívají staré praktiky, když se domnívají, že společný nepřítel jednotí národ. Zatím to ale vypadá tak, že to nefunguje. Buď jsem hloupí a zjevné nebezpečí ignorujeme, anebo si nechceme přiznat, že ono ani neexistuje. Tedy u nás. Vlastně bychom z toho měli mít radost. Ale opak je pravdou. Je nám to líto a tak mnozí oddaně naslouchají těm, kteří nám nepřítele z velké části uměle vytvářejí. Doufají, že nás ovládnou pomocí strachu.

Moc hezké to není, občas i zcela primitivní, ale je to prý demokracie a svoboda slova. Dobrá. Nic proti tomu, ale jsem rád, že se ukazuje, že se tím u nás moc velký obchod udělat nedá. Není to sice zcela morální úvaha, ale v tomto případě to pokládám za takovou pojistku. Tedy pro ten případ, kdyby ta demokracie přeci jenom selhala.