Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dříve elita, dnes ksindl…

19. 04. 2018 10:44:00
Skoro celý život jsem k ní patřil. Tedy k té „elitě“. Myslím tím povolání novinářské, které jsem bral vždy vážně a s plnou odpovědností. Požíval jsem určitý společenský respekt, který jsem pokládal za zcela normální.

Nikoli však jako projev něčeho elitářského. Nikdy jsem se nepovažoval za něco obzvláštního. Vždy jsem se skláněl přes umem těch, kteří byli špičkoví odborníci ve svých oborech. Dokonce jsem považoval jejich práci za mnohem důležitější pro společnost, než byla má vlastní. Nicméně jsem se vždy domníval, že bez mé práce se společnost také neobejde, dokonce, že je důležitým a nezbytným měřítkem její úrovně.

Politická „kultura“ v Česku mne však o tento status z ničeho nic připravila. Stal jsem se ksindlem. Tedy alespoň podle vyjádření mnoha nejvyšších politiků, jejichž názorovým vůdcem je se vší pravděpodobností jistý pan Okamura. Způsob jeho opovržlivého a urážejícího vyjadřování připomíná přísloví: Zloděj křičí: Chyťte zloděje.

Nemíním se zabývat jeho osobou jako takovou. Myslím, že lidé poznamenaní během životem, který je poučil, by měli dospět k názoru, že je to bezcharakterní osoba společensky značně nebezpečná. Pokud bych se tímto stavem hlouběji zabýval, spíše byl si dělal starosti o ty, kteří mu skočí na lep.

V této souvislosti je nezbytně nutné se zmínit i tom, že ve společnostech, kde existuje poněkud přesnější představa o demokracii, by podobné osoby čelili desítkám žalob pro urážku a jejich „volební“ projevy by se staly nekonečným výčtem omluv. Ne tak u nás v Česku. My jsme prostě jiní.

Nechceme si připustit, že, pokud se jedná o úroveň naší demokracie, nacházíme se na úrovni základní školy. Ještě úplně nechápeme význam základních pojmů. Každý si ho vykládá po svém. Stačí se jen zamyslet nad tím, kolik výkladů existuje pro „svobodu slova“. Je to spíše snůška protiřečících se nesmyslů, které jen dokazují, že jsme ztratili jakýkoli pojem o morálce, že nemáme měřítka, která by nám napomohla rozpoznat dobro od zla.

A tady je kámen úrazu. Kvalita novinářů přímo souvisí s kulturní úrovní společnosti. Je to ona, která si vychovává tuto „elitu“ k obrazu svému. Jestliže se někdo chce věnovat matematice, musí přijmout základní pravidla charakterizující tento obor. Banálním příkladem je fakt, že jsme se dohodli, že 1 + 1 = 2. My však žijeme a řídíme společnost v atmosféře, kdy může být uznávaným a mnohdy i oslavovaným výsledkem nula, či dle potřeby i trojka.

Jak je tedy možno vychovávat novináře, kde základem výuky jsou vlastně společenské normy, když tyto vlastně neexistují, či jsou tak dalece variabilní, že není možno se jimi řídit. Nehledě na to, že tyto normy jsou právě znásilňovány tak, aby se vždy dospělo k výsledku, který je předem určen.

Společnost jako taková netouží po pravdě, spíše tisíce jedinců hledají podporu pro vlastní názor bez ohledu na to, jakou má hodnotu a společenský význam. Pak je jakékoli odlišné tvrzení prostě označeno za lež. Nenastává žádná tvůrčí diskuse, kde by se hledal optimální kompromis, jenž by měl všeobecnou kvalitu a hodnotu. Je to jen boj o výslunní, moc, peníze. Fakt, který jen ukazuje, jak se vzdalujeme od touhy po demokratické společnosti.

Chléb a hry ovládají naši společnost. Milujeme a obdivujeme nesmyslná společenská a politická střetnutí, čím absurdnější, tím větší potlesk davu. Našimi hrdiny se stávají obskurní mediální figurky a to, že mnohdy rozhodují o naší budoucnosti klidně přehlížíme, vždyť je to tak zábavné. K čemu tedy potřebujeme novináře? A když, tak určitě ne takové, jak by toto povolání mělo být charakterizováno v klasickém slova smyslu.

Společnost, která dopouští, aby se politici chovali k novinářům, tak jak je to u nás v Česku, se jednoznačně rozhodla, že se jedná o intelektuální činnost, která je přebytečná, ba přímo pro společnost škodlivá. Tak trochu mi to připomíná obdobu toho, jak na novináře pohlížejí diktátorské režimy. Ano, trochu mi to připomíná i období komunismu. Jistě, tehdy byla jenom jedna pravda, dnes jich ale máme tisíce, výsledek je skoro stejný. Tehdy jsme nevěřili a dnes nevěříme také.

O kvalitě novinářské práce rozhodují nároky společnosti. Pakliže se však i pravda stala tržním produktem, je zbytečné hovořit i o její hodnotě. Prostě se prodává to, co je žádané. A pokud se někdo prohřeší proti těmto pravidlům, je prostě označen za ksindl. Připustím, že mne to osobně uráží. Na druhé straně, protože se sám za společenský odpad nepovažuji, si dělám starosti, kam naše společnost spěje.

Mám obavy, že jsme nepochopili význam pojmu samostatnost. Podvědomě stále toužíme po silném vůdci, po někom, kdo rozhodne, co máme snídat, jak máme žít, co máme myslet. Je to totiž asi jediná cesta, jak se vymanit z té chaotické hromady pravd, které na způsob šmejdů kdekdo prodává. Jistě, mohli bychom začít přemýšlet sami nad sebou a nenechávat to jiným. Mohli bychom naslouchat i těm, kteří nás varují. To je ale asi naivní představa.

Přiznám, že jsem pesimista a pomalu se vyrovnávám s myšlenkou, že v Česku zůstanu „ksindlem“ do konce mého života.

Autor: Michal Kotyk | čtvrtek 19.4.2018 10:44 | karma článku: 36.10 | přečteno: 9861x


Další články blogera

Michal Kotyk

Bude nás ČT i nadále oblbovat?

Asi ano, pokud si to necháme líbit. Stále více se totiž na Kavčích horách projevuje nadřazenost těch, kteří nemají ponětí o tom, že jsou součástí výchovného procesu a formují myšlení společnosti. A přitom je to jejich povinnost.

15.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 39.21 | Přečteno: 3176 | Diskuse

Michal Kotyk

Občane, nedůvěřuj ČT!

Nikdy bych nepomýšlel na to, že napíši článek s podobným titulkem. Spíše bojuji o opak. Chci abychom veřejnoprávní televizi opět důvěřovali. Ale ona nedá a neustále mi podráží nohy a zásobuje odpůrce pádnými fakty.

20.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 40.30 | Přečteno: 2523 | Diskuse

Michal Kotyk

Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

12.4.2018 v 9:38 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 485 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Národní divadlo zařídili císař a šlechta

Je to jeden z trvale omílaných národních mýtů, jak si Češi naspořili na Národní divadlo. Kdyby to záleželo jen na drobných přispěvovatelích, tak mám obavy, že Zlatá kaplička dodnes nestojí.

22.5.2018 v 19:05 | Karma článku: 22.26 | Přečteno: 698 | Diskuse

Martin Vlasák

Genealogie /Co jsem zjistil ze starých rodokmenů?/

Jestliže máte rodné listy některých svých předků, můžete si svůj rodokmen sestavit sami jako já. A co se mi z něho podařilo zjistit?

22.5.2018 v 19:02 | Karma článku: 15.94 | Přečteno: 586 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Agresivita řidičů prý stoupla…

Alespoň podle posledních statistik policie České republiky za letošní rok tomu tak prý je. Sám jsem si toho za poslední měsíce za volantem všiml a nejsem sám, i známí, se kterými jsem si na toto téma povídal, si myslí to samé...

22.5.2018 v 14:35 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 2879 | Diskuse

Marek Trizuljak

Poznámky k historii vztahů mezi českou sociální demokracii a komunisty

Za všechno mluví likvidace sociální demokracie po únorovém puči r. 1948. Konkrétně v červnu 1948, nuceným sloučením s KSČ

22.5.2018 v 14:26 | Karma článku: 14.14 | Přečteno: 301 |

Karel Trčálek

Komu všemu bych tady s chutí naplival do tváře?

Ano, rozmohl se nám tady takový hezky zvyk, plivat druhým lidem do tváře. Komu bych s chutí naplival do tváře já?

22.5.2018 v 12:26 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 794 | Diskuse
VIP
Počet článků 455 Celková karma 29.56 Průměrná čtenost 1590

Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com. Mimo jiné jsem také aktivní jako pedagog a snažím se mladým adeptům mediální tvorby předat něco ze svých zkušeností a názorů s nadějí, že by mohlo dojít v tomto oboru k lepšímu pochopení nároků veřejnosti na poznání duševního bohatství lidstva.

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.