Ukrajinským srandistům dochází dech

Omlouvám se všem padlým na kyjevském Majdanu, ale vinu necítím, taková je historie. Neuběhlo ani pár týdnů a již se objevuje otázka, zda ty oběti nebyly zbytečné. Hlavně, zda to umírání přineslo něco národu, či několika málo jedincům, kteří se vrhli na uvolněné politické posty.

Já si myslím, že šlo o to druhé. O zcela primitivní boj o moc. Trochu naivní a amatérský. Pár týdnů se křičelo něco o svobodě a teď tu všichni sedí nad prázdným hrncem a ty více jak dvě miliardy dolarů za ruský  plyn nejsou pořád zaplaceny.  Je to nepříjemné, asi někdo počítal s tím, že Evropa otevře peněženku rychleji.

Ta by sice Ukrajinu ráda koupila, ale je to přeci jenom trochu nejistá investice. Pořád se neví, kdo bude v Kyjevě vládnout a zda to zem vůbec jako celek přežije. Přenechat vše Putinovi by asi nebylo špatné, určitě by pak dluh odpustil. Možná, že by šlo se nějak podělit. Prostě, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Průšvih je, že je již opravdu těžké vysvětlit evropským voličům, že svoboda a hlavně boj o ni je něco na prodej. Sice se to tak ještě jmenuje, ale jde vlastně o ekonomické otroctví, politický obchod. Něco, co již nemá se svobodným rozhodováním občanů opravdu nic společného. Většinou se jedná o nutný kompromis. V podstatě jde o přežití.

A pan Putin zůstává chladným počtářem. V klidu dál licituje a určuje cenu. Chce prostě vědět, kolik je Evropa a Amerika ochotna zaplatit  za Ukrajinu. Chce mít  také jistotu, zda jsou evropské země ochotny se plně vydat v závislost na Spojených státech amerických. Jak energeticky, tak obchodně. Politicky jak by smet.

Kremelský vládce zná dobře obchodní bilance a ví, že ruský trh je velkým lákadlem pro země EU. Spoléhá asi na to, že povrchní a formální jednota se v brzké době neobejde bez trhlin. Má již zkušenost s tím, že evropská politika myslí vždy na zadní dvířka. Bouchnout dveřmi se neodváží nikdo.

Proč také? Obnovit nesmyslnost studené války se nechce nikomu. Vyjma Washingtonu, zde si již mnozí spočítali, že by se na tom dalo vytřískat hezkých pár miliard. Evropanům by něco takového mohlo přijít hezky draho. Nehledě na to, že být jenom čistě proamerický není politicky také tak jednoduché.

Tím nejlepším varováním pro Evropu je samotná Ukrajina, respektive těch několik nových vládců v Kyjevě. V podstatě nevědí kudy kam. Dostali se do postavení, kdy je kompromis velmi těžký. Jsou v situaci, kde nechtěli být. Jejich touhou bylo zůstat v podstatě „neutrální“. Tedy vytvořit politické vedení, které by bylo akceptováno jak Moskvou , tak Evropou.

Místo toho dochází ke konfrontaci a možnému měření sil. Cesta, která bude asi poznamenaná rozpadem země. Minimálně politicky. Již není možno to hrát na obě strany, je nutno se rozhodnout. Buď Moskva anebo Evropa. Ani jedno a ani druhé není ideální. To jsou však obvyklá rizika různých revolucí. Ne vždy je boj o moc i bojem za lepší budoucnost.

V boji za svobodu se ne vždy žaláře vyprázdní, mnohdy je tomu právě naopak.