Opět dělíme svět, ale chybí nám pravidla!

Asi tak rozumím poslednímu zasedání Rady bezpečnosti. Ti mocní se sešli kupodivu na popud Ruska, které má starosti s vývojem na Ukrajině. Kdo by neměl? Děje se tam něco, čemu nechceme rozumět. Je to takový závan minulosti. Připomíná časy ozbrojených konfliktů, kterým bychom tak rádi odvykli.

Ruší náš sen o tom, že mnohé je možno řešit cestou mírovou, cestou rozumu. Jsme snad zpohodlnělí? Již nás otravuje ten věčný boj za práva těch a oněch? Chceme mít klid na našem pískovišti? Asi ano. Ale v prvé řadě si myslíme, že jsme jako světová společnost lepší, než ve skutečnosti jsme.

Nejsme. Ještě stále žije mnoho těch, kteří rádi řeší boj o moc se zbraní v ruce. Je to rychlé a jednoznačné. Většinou se pozná kdo střílí a hlavně na koho. V tom se vyznáme, ty časy, kdy jsme konflikty řešili podobnou cestou, nejsou tak vzdálené. Jedno nás však v současném dění uvádí v nejistotu. Marně se pídíme po těch, kteří vydávají rozkazy. Za starých dob stáli ve výslunní slávy na přehledných pahorcích a určovali chod bitvy.

Tak tomu již není. Vojevůdci nenosí uniformy, spíše na míru šité obleky z fajnových látek tlumených barev. Na veřejnosti se většinou neukazují. Do popředí posílají různé vyjednavatele. Ti se pokoušejí o politický dialog. Tak to nazývají média, ale ve skutečnosti se jedná o tvrdá obchodní jednání.

A když je zapotřebí harašit zbraněmi, tak se vždy někdo najde, kdo si za to nechá dobře zaplatit. Je najímán podle potřeby. Morální hodnoty jsou spíše překážkou. I když, po pravdě řečeno, nadšenci bývají levnější. Profesionálové bývají dražší, ale je na ně zase větší spolehnutí, dokáží udržet věci pod kontrolou.

Ona je totiž občanská válka přeci jenom trochu přežitkem. Alespoň v těch oblastech, kde vládne dostatek kapitálu. O ten vlastně jde, je zapotřebí ho chránit a dle potřeby i rozmnožovat. Ale občané na něj mnohdy dostanou zálusk a tomu je třeba zabránit. Takže ti mocní na Ukrajině mají opravdu problém.

Myslím, že nepatří k těm nejchudším. Jsou pragmatičtí, pro jistotu podporují vždy tu stranu, která jim dá ty větší záruky. V podstatě se k tomu vždy lépe hodí diktátor. S ním se dá jednat mezi čtyřma očima. Jako třeba s Janukovyčem. Ale ten hlupák to nějak zbabral. Asi se přecenil, tak už to u samozvaných vládců bývá. Škoda.

Putin není žádná špatná alternativa, je celkem velkorysý, ale jeden se mu nesmí moc plést do zelí. Loajalita je však vždy přijímána s povděkem. Zda by to samé šlo i s kyjevskou vládou je však na pováženou. Nějak se moc zapletla s občany. A to ještě všeho druhu. Moc se mluví o demokracii a to jeden nikdy neví jak to dopadne.

Ano, je to problém v dnešních dnech dělit svět. Tajné dohody jsou nebezpečné, často se objevují již po několika hodinách na internetu a může je číst celý svět. Ještě horší jsou různé propagandistické nepravdy. I ty vytváří kdekdo. Již není nic, na co by se jeden mohl spolehnout. Ale dělení světa pokračuje, boj o sféry vlivu ještě neskončil. Takže babo raď.

Kapitál totiž miluje diktaturu a demokracii si jen kupuje.