Alternativní Německo Václava Klause

Soukromá propagační cesta našeho exprezidenta jistě splňuje svůj účel. Být zajímavý a vítán potleskem za každou cenu.

Je pozoruhodné, že tento tak rád  přednášející je již ochoten hovořit kdekoli a na požádání obhajovat kdejakého politika, který mu pomůže zajistit výsluní veřejnosti. Je to opravdu již chorobná touha dokazující určitou ztrátu soudnosti. To, že pan Klaus postrádá charakterové rysy, které by ho mohly vybavit přirozenou autoritou a respektem již víme.

Ale jeho veřejná podpora nově se etablující politické AfD v Německu je  již spíše tragickým přiznáním u něho neexistující schopnosti analytického uvažování ku prospěchu pozitivního společenského vývoje. Jeho projevy a chování jsou jen důsledkem celoživotního zneužívání myšlenek druhých. Ani si neuvědomuje, že jeho texty jsou čím dál tím více důkazem pro neschopnost zvážit dopad víceméně chaoticky složených faktů.

Můj obdiv by si vysloužil, kdyby vystoupil na schůzích v Německu etablovaných politických stran, kde by s přesnou analýzou poukázal na chyby minulosti. Problém je v tom, že toho není schopen. Jeho základním pravidlem je jen populistické plavání proti proudu. Prostě ta nejlacinější forma zajišťující zájem veřejnosti.

Pokládám proto za více jak trapné a pro naši zemi ostudné, když se náš bývalý prezident snižuje na úroveň pouličních křiklounů. Je však docela možné, že nejde o nějaký nenadálý pokles, ale o určitou kontinuitu. Jinak řečeno: Nikdy se nechoval jinak. Za zamyšlení stojí, že to naší veřejnosti nikdy nevadilo, spíše naopak.

V současné době tedy podporuje síly, které prohlašují, že jsou alternativní pro Německo. Od bývalého prezidenta bych očekával, že si uvědomí, že se jedná o velmi nebezpečnou alternativu připomínající spíše tragické období v historii našich sousedů. Tehdy také někdo volal po pořádku. Není třeba malovat čerta na zeď, ale brát vše na lehkou váhu bych nedoporučoval.

Je nesporné, proč AfD dociluje volebních výsledků. Mělo by to být ale spíše poučné a sloužit i jako výstraha. V žádném případě se totiž nejedná o alternativní formu politické cesty, na kterou by se Německo mělo vydat. Ohrozilo by tím nejen vlastní existenci, ale se vší pravděpodobností i naši budoucnost.

Není důvodu pochybovat o tom, že současná situace v Německu má dopad i na nás. Zatím však v žádném případě nemůžeme hovořit o přímém ohrožení. Ale případné politické změny u našich sousedů, které v současné době nacházejí plnou podporu našeho exprezidenta, by  nám asi přinesly více starostí, než by nám bylo milé.

V mém chápaní se tak pan Václav Klaus dostává do pozice, kdy nejedná v zájmu České republiky a jejích občanů. Současně si kladu otázku, zda tak činil v minulosti.