Bohatým bych hlavy nestínal!

Tedy osobně. Jinak je tomu již při pohledu do historie. Je to celkem obvyklá praxe, jak odstranit příliš velký rozdíl mezi chudobou a bohatstvím, mezi bezbranností a mocí.  

Zdálo by se, že je to opravdu historická problematika, která by se nás neměla týkat. Skutečnost tomu ale neodpovídá. Žijeme jak se říká v globálním světě a nějak nepozorujeme, že i v něm probíhá proces přesunu jak bohatství, tak moci. Existují čísla, která hovoří o tom, že méně než jedno procento, mnozí říkají dokonce 0,1 procenta lidí, vlastní přes polovinu všeho bohatství světa. Stejný proces probíhá v oblasti mocenských struktur.

Z mediálního hlediska se zatím jedná o „okrajové“ téma. Ale tu i onde se dá třeba shlédnout zajímavý dokument, který je věnován této tématice. Kupodivu v nich vystupují i mnozí miliardáři, kteří poukazují na tuto značnou nerovnováhu. Nedávno jsem jeden viděl a tam třeba vystoupil muž, který vydělával 18.000 dolarů každou hodinu. Pokládal to kupodivu za celkem nebezpečný vývoj. Právě s ohledem na zkušenosti z minulosti.

Celkem se nikdy nic nedovíme o demonstracích, které probíhají asi na celém světě, kdy se ti chudí začínají bouřit. Nevím proč se tomuto tématu stále vyhýbáme. Asi proto, že se naši politici domnívají, že třeba 40 korun měsíčně navíc, které dají důchodcům, tyto hlasy umlčí. Či, že tuto úlohu splní poněkud zavádějící hlášky o stoupající průměrně mzdě, která se ale také vlastně efektivně týká jen té lepší části obyvatelstva.

Není také na škodu si uvědomit takovou zvláštní relaci mezi stavem ekonomiky a životní úrovní. Většinou, když ty prvé hodnoty stoupají, tak druhé přinejmenším stagnují. Pochopitelně při trochu dlouhodobějším pohledu. Už slyším všechny ty ekonomy, kteří mne hned obviní z nepravdy a zahltí mne statistickými čísly. Ale ty stále pokládám, dle mého učitele matematiky, za přesné počítání s nepřesnými čísly.

Nevím, kdy se uvolíme, abychom se zabývali skutečnou realitou. Tedy faktem, že bohatí jsou stálé bohatší a chudí stále chudší. Kdy konečně objevíme, že naše systémy, hlavně však legislativa, tento vývoj i nadále podporuje. I přes veškerá prohlášení všech vlád, a to nejen naší, ale i těch evropských, dochází k systematické likvidaci střední společenské vrstvy, která je nejen zárukou pro zdravé hospodářství, ale i zárukou demokracie.

Jednoho dne zde budou jen bohatí a chudí.  Vláda bohatých musí vždy končit diktaturou, protože to je jediná možnost jak zachovat strukturu moci při již pro lid nesnesitelné sociální nespravedlnosti. Druhou možností je totiž podlehnout vzpouře těch chudých. A pak se i stínají hlavy. Asi se domníváme, že žijeme v kulturní společnosti, která již tak nečiní.

Já bych na to být miliardářem, nespoléhal. Ostatně oni nejsou také naivní. Jejich obydlí se mění čím dál tím více v nedobytné pevnosti. Stejný vývoj je možno pozorovat i u politiků. Že by se snad báli? Jistě. Ale nejsou to jen kriminálníci, kteří je ohrožují. Čím dál tím více se bojí rozhořčených občanů, které však prozatím vždy označují za osamocené pomatence.

No, nic. Asi opravdu nezajímavé téma. Jen mne tak napadlo, že slavíme Velikonoce. Vzpomínáme na ukřižování Ježíše Krista. A křesťanství povstalo také ze střetu mezi chudobou a bohatstvím, z boje bezmocných proti mocným.