Pronásledovat nerozumné a svazovat ruce rozumným

Asi tak bych shrnul mé pocity z posledních dnů. Ti odpovědní diskutují na všech mediálních úrovních o tom, co zamýšlejí, co navrhují, co by zavrhovali, čemu by dali přednost. Ale v podstatě bojují proti nerozumným a hloupým.

Již několikrát jsem se rozepsal o tom, že se jako národ chováme prapodivně. Jsme rozhádaní, vlastně nám nic nevoní a všichni dělají všechno špatně. Málokdy jsem psal, a za to se omlouvám, že jsme i národ, který má i dost chytrých, a hlavně odpovědných hlav. Je mezi námi i hodně těch, kteří jsou ochotni za svá rozhodnutí nést morální odpovědnost.

A ti všichni musí čekat na nějaká nařízení, rozhodnutí a příkazy. Nehledě na to, že se mnohé i zcela nelogicky ze dne na den změní, že se často i na něco zapomene a je nutné přiznání, že to prvé rozhodnutí asi postrádalo logiku. Ano, to se stává. Jenže nestačila by doporučení. Je snad každý občan nesvéprávný? Není třeba hodně těch, kteří by dál provozovali hospodářskou činnost? Nemůže se malý či větší kolektiv dohodnout na tom, že na sebe vemou riziko a jejich zákazníci to samé?

Také nechápu, že se vláda, minimálně podle médií, snad nezabývá ničím jiným než distribucí zdravotnického materiálu. Je mi to divné, vždyť tu máme odborníky. Jak je třeba možné, že někdo dokáže, že dostanu v obchodě každý den čerstvé rohlíky? Nemůže se tím zabývat, místo ministrů, někdo, kdo to umí? Ti ministři by se měli zabývat asi něčím jiným. Prostě se obracet na ty, kteří to či ono perfektně ovládají. Zatím se mnohdy jen hašteří mezi sebou a bojují o kompetence.

Jsou banky tak nesvéprávné a nezkušené, že se budou chovat tak, že budou likvidovat své dlužníky? Musí primáři nemocnic sedět před televizí a viset na internetu, aby se dověděli, co smí a nesmí, co mají dělat? Musím se i já podřídit tomu, že, pokud jedu sám v autě, tak nemusím mít roušku, ale když vedle mne sedí manželka, se kterou jsem 24 hodin, tak si ji musíme nasadit? Musím nosit roušku na liduprázdné ulici? Opravdu o tom nesmím rozhodnout sám?

Pravda, jsou mezi námi tací, kteří doslova kašlou na všechno. To není pěkné, ale mnohým se nedivím, protože se vyznat ve všech těch legislativních kličkách není pro normálního občana možné. Jak já říkám, žil jsem v mnoha státech a všude jsem se choval podle mého zdravého rozumu. A nikde jsem se nedostal do rozporu se zákonem. Současné Česko je pro mne prvním státem, kde je tomu naopak.

Není snad na čase na tomto systému něco změnit? Je ve mně něco špatného, když se cítím nesvobodně? Je snad zdravý rozum „nepřítel státu“? Já to zažil, takže vím, o čem mluvím. Nebylo by na čase se nad tímto vývojem zamyslet? Možná, že je k tomu vhodná doba. Ano, bude to těžké, hlavně po těch třiceti letech „výchovy“ ke svobodě a demokracii, kdy se tato země stala rájem zlodějů a podvodníků, většinou za pomoci mnohých politiků a vlád.

Já si myslím, že prožíváme dny, kdy nás může zachránit jen zdraví rozum. Doufejme, že nám to vláda povolí. Doufám také, že jsme ochotni a schopni za to nést odpovědnost.