Je již šarlatánství povoláním?

Pokud tedy pozoruji výplody mediálního světa, tak musím říci, že tomu tak asi je. Není divu, žijeme v překotné době, je plodná, nikdy jsme neměli třeba tolik „expertů“ a těch VIP je snad více než normálních občanů.

Za mého mládí jsem s šarlatány neměl jaksi problém. Bývali to většinou osůbky mnohdy, pokud vůbec, prapodivného vzdělání a halasně šířili „nové myšlenky“, které pro mne přicházely jakoby z jarmarku. Pravda, občas naše strana a vláda takto označovala i poněkud jinak smýšlející jedince. To je ale věc jiná, většinou se jednalo o vzdělance, kteří jaksi „nechápali“ spravedlnost a logiku světa, který byl právě budován. Utajovaně se těšili velké oblibě.

Dnešní doba mne však přivádí poněkud do myšlenkového chaosu. Donedávna jsem se domníval, že pro tento „nový“ obor lidské činnosti byl zaveden pojem „šmejd“. Prostě lidé, kteří si za povolání zvolili sofistikovanou formu obchodních praktik, jejichž cílem je okrádat druhé. Tomu tedy také nějak rozumím a jsem celkem rád, že společnost tento výplod „tržního hospodářství“ celkem odsuzuje.

Nutno si však uvědomit, že se vlastně jedná o kšeftování s lidskou naivitou a hloupostí, tedy nevědomostí. Ale zde, tedy dle mého pocitu, společnost mnoho nedělá. Je to těžké, protože se v podstatě jedná o velmi výnosný obchod, po česku řečeno, obchod založený na blbosti druhých. Objevují se sice různé návody pro postižené či ohrožené skupiny obyvatelstva, ale asi to moc nepomáhá.

Jedním bodem v těchto jistě dobře míněních příručkách pro každodenní život je rada, že to nejdůležitější je ověřit si důvěryhodnost toho či onoho „obchodníka“. Hm. Prý jestli je někde registrován, zda platí daně, zda nemá dluhy a zde je opravdu odborníkem v oblasti, kde provádí tu jarmareční činnost. Není prý ani na škodu se i podívat co je to jako za člověka. Třeba i to, jaké má vůbec vzdělání v oboru, kde jaksi „působí“.

Dobrá to rada. Domnívám se, že podobně lze postupovat i v oblasti „šarlatánství“. Tedy v tom prapůvodním významu tohoto pojmu, v oblasti lékařské. A tady jsem narazil na problém. Mnozí z určitého pohledu jinak uvažující mají nějaké tituly jak před jménem, tak i za ním. A nejen to. Mnohdy se sdružují v určitá seskupení a dokonce, a to je snad to nejpodivnější, pracují v nějakých „firmách“, které jsou i světově uznávané.

A zde přichází další komplikace. Vše nasvědčuje tomu, že se vykrystalizovaly dva celkem znepřátelené tábory soutěžící o „důvěru“ občana, který hraje, když se to tak vezme vlastně úlohu spotřebitele. A argumentace obou stran je již pomalu nepřehledná. Takže si dovolím užít pragmatického zjednodušení. Prostě jedna strana obviňuje druhou právě ze šarlatánství. A teď, jak se říká, babo raď.

Ono je to v případě „šmejdů“ přeci jenom jednodušší. Ten hloupější na to vždy doplatí. A když to zevšeobecním, tak se to doví i od těch, kteří z pozice státu proti těmto praktikám bojují. Nutno podotknout, že ne zcela úspěšně, tržní hospodářství totiž bojiště zcela ovládá navzdory politickým proklamacím. Ale jak je to s těmi „šarlatány“? Asi nejinak. Rozdíl je jenom v tom, mám alespoň takový pocit, že je zde jistý tlak na občana, aby se „správně“ rozhodnul.

Chudák malý. „Proč zrovna já“ ptá se sám sebe. „Jsem snad nějaký vědátor?“ dodává. „To jim nestačí, že vystudovali za mé peníze? Že si platím politiky? Panenko skákavá! To snad svět ještě nezažil!“. Obávám se, že jinak poslušný občan mluví z duše a má pravdu. A co k tomu dodám? Mám strach, že občan by mohl dojit asi k prapodivnému závěru. Totiž, ať udělám co udělám, bude to asi špatně. Mohu se jen modlit, že ten trest za mou mnou v tomto případě nezaviněnou nevědomost bude snesitelný a že dostanu šanci alespoň přežít.