Za dob Dikobrazu jsem měla dojem, že žijeme v Kocourkově, pocity se nadále ale příliš nezměnily. Asi jen tím, že má Kocourkov trochu modernější tvář, možná však ještě absurdnější, tenkrát to bylo na koho svádět a dnes si za to můžeme sami.

Mě nejvíce zaujmulo ve včerejších Událostech to, že věnovaly velký prostor nějaké skupince FAMU, která chce vyřešit problém s vyvěšením tibetské vlajky a pak také tomu, že čínská vlajka na pár vteřin zahalila plakát s Havelm a Dalajlámou. Nedokáži odhadnout, kolik lidí tento problém zajímá a kolika občanů v ČR se tyto prkotiny bezprostředně dotknou, ale myslím, že určitě menšího počtu, než těch, kteří využívají služeb pošty, která zdražila své služby. Ovšem problému zdražování dopisů a doporučených psaní věnovala Česká televize zprávu o délce celých 14 vteřin. Zajímavý metr důležitosti

Nezbývá, než souhlasit. Většina informací, kterých se občanům dostává, nemá bezprostřední dopad na současný a reálný život jedince.

No on ten Dikobraz zas nebyl taková idylka. To si jen teď po letech vybavujete to lepší. Jako všechen tisk té doby byl i Dikobraz hlásnou troubou KSČ a její "protiimperialistické" politiky, takže gró obsahu tvořili pitoreskní bařtipáni v oblecích se šosy a svazky dolarových bankovek v rukou a kapsách zobrazovaní v nejroztodivnějších situacích dokumentujících jejich prohnilost, krvelačnost, nenažranost a rychle se blížící neodvratný konec.

Ale je fakt, že se tam občas nějaký dobrý vtip našel. Nejradši jsem měl rubriku "Kýho výra". :-)

Zapomínáte na to, že jsem se smáli i těm "ideologickým" vtipům. Zatímco dnes se jedná o "závažné" zprávy.