Snad rozumím vašemu článku a s mnohým souhlasím. Představa, že někde jinde mají více demokracie, je ale mylná. Jinde sice nemají takové sprosťáky, jako u nás, ale mají tam organizace typu Barnevern, lékařsko-soudcovskou kliku, která rozhoduje o životě a smrti, školství podřízené těm nejhloupějším, neúměrné sociální příspěvky pro doživotně nepracující, neuvěřitelné ústupky vůči islámu a spoustu dalších bohapustých tendencí, které tu naštěstí nemáme

Myslím že novináři naprosto selhali při migrační krizi. Hlavně ze začátku totálně bagatelizovali možné problémy, dehonestovali ty co na ně poukazují a celé tzv informování byla jednostranná propaganda.

Trochu se to otočilo až se silvestrovským incidentem který se pokusili v německu ututlat z čehož bylo pozdvižení, ale právě druhý půlrok 2015 novináři ztratili velkou část důvěry, pro mnohé se z nich stal nedůvěryhodný ksindl a začaly hledat informace jinde. Ano možná u jiných ksindlů (nevím nečtu je) ale za ztrátu důvěry si můžete hlavně samy.

A Vy se divíte, když stále více hovoří prachy a ten, kdo jich má hodně, nebo má dost podobných přátel, tak může o komkoli prohlašovat cokoli? A když o něm někdo řekne pravdu, tak ho veřejně zostudí a zesměšní? A když mu pak ještě ostatní tleskají?

Novináři, až na výjimky, žádná elita nejsou, ale mohou si to nalhávat. Píší podle vydavatelů, jsou najmutí, aniž si to mnozí uvědomují. Kydají hnůj na lidi záměrně, když politik nejde tam, ale jinam, je vůl, když půjde opačně je vůl také. Ksindlu je tam hodně, až na výjimky.

Ale o tom pán právě píše. Že by to tak být nemělo.

Nejsem ani novinář, ani kritik novinářů, ale když novinář pláče, jak ho společnost ostouzí a dělá z něj něco podřadného a v tomto svém článku naplácá minimálně pět docela drsných pravopisných chyb, začínám pochybovat, zda je autor vůbec novinářem...

Články v tištěných novinách podléhají jazykové korektuře, takže autoři článků nemusí úplně ovládat pravopis. Navíc překlepy dělá skoro každý a od toho tady korektoři jsou. Ale na blogu si to všichni musí po sobě opravovat sami a tak se provalí, kdo dělá překlepů a chyb víc a kdo míň. Takže autor mohl být novinářem. Na to, že na ně politici budou nadávat by měli být novináři zvyklí. Vždy budou někomu nepohodlní. Ale nebojte se, nejsme v tom sami. V USA si před časem zvolili prezidenta, jenž tráví půlku svého volného času psaním ostouzejících tweetů o prestižním americkém tisku či televizích, které si jej dovolili kritizovat a to krátce poté, co o něm něco vyjde, třeba i několik hodin po půlnoci. A tak můžeme mít pochybnost, kdy a jak pořádně se vlastně připravuje do práce, když neustále kouká na TV a čte články o sobě. A USA se z toho nezhroutí. Zatím jede dál i bez prapodivného prezidenta.

víte, nemohu s vámi souhlasit. i já jsem se po 89 živila novinařinou, zlatá devadesátá, kdy stačilo mít tři ověřené zdroje a vyšlo vám cokoli. ale dnes je novinařina zhusta dojmologií, nikoli popisováním pravdy. ne však vždy. stále jsou lidé, kteří kvalitně a objektivně informují. ale obvykle nepracují v médiích pro masy. zřejmě právě proto, že nejsou ochotni si nechat prznit články vedoucími vydání a šéfredaktory, kteří jsou odpovědní majitelům novin, pro které pracují. ale veřejnost zná právě ty, kteří píší, jak jim politici a lobbisté a finance pískají. takže i když nemám pana Okamuru nijak v oblibě, musím s ním v tomto případě často souhlasit. jak byste nazval člověka, který ze sebe dělá div ne mučedníka a starostlivého uživatele mu svěřené techniky, který na sebe sám vzápětí práskne, že se hrnuli do místnosti, kam je nikdo nezval a kde už nebylo co zjistit, protože byli čtyři hodiny hlady a venku bylo jen nealko. a jeho reportáž o rvačce opilců zabírá první strany novin několik dní. to není novinařina, to je ubohost.

Souhlasím s Vámi, paní Tycová. Dnešní novináři jsou sice schopní, ale někdy všeho (schopni). Těch skutečných solidních novinářů, pravdivých a charakterních je u nás poskrovnu - a je jich čím dál míň. Z těch, které znám já, se dají napočítat do deseti... Ostatní se chovají jako ohební slouhové, provokateři. Pak se není co divit, že si jich lidé neváží. (A ten Okamura je takébohužel produkt - dnešní doby).

A čípak je to zásluha, že jsou novináři tam, kde jsou

Jak říkávala teta Kateřina: Každý strůjcem svého štěstí

Bohužel v době kdy vše je o penězích až na prvním místě platí: "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej". Kam jsme došli...?

Chybujete však stejně jako ti dnešní, např. "špičkový odborníci" - špičkový odborník (jednotné číslo), špičkoví odborníci (množné číslo).

No co, pán je novinář!

To máte tak. V Česku žije jedno minoritní etnikum, které má špatnou pověst, přičemž nepochybně i v tomto etniku jsou jedinci, kteří jsou po všech stránkách OK. Ovšem většina tohoto etnika se chová "jinak", majorita má s tímto chováním dlouhodobou zkušenost a proto ke každému příslušníkovi této minority přistupuje s nedůvěrou. Pokud se majorita novinářů dlouhodobě nechová jako novináři, ale jako spindoktoři (a to lidé poznají), pak není nic k divení na tom, že je lidé nazývají ksindlem. Stejně, jako v případě onoho etnika, ta slušná novinářská menšina má prostě smůlu. Doplácí na chování té většiny.

Velmi drsný, ale přiléhavý příměr

Autor by si měl zjistit jaký výstižný výraz se skrývá za následnou definicí a zamyslet se proč se začal široce používat.

A term often used by independent journalists and writers in the alternative media in reference to journalists and talking heads in the mainstream media who give biased and predetermined views in favor of the government and corporations, thus neglecting their fundamental duty of reporting news impartially.